BABIČKA

Kontext doby: realismus v ČR 2. pol. 19. století/ 4. fáze NO- průmyslová revoluce, zachycení skutečného člověka v každodenním životě, venkovské prostředí, jeho pozitivní i negativní stránky; prolínán s romantismem; historická, venkovská, realisticko – naturalistická próza, realistické drama- Národní divadlo; kritický realismus-snaha o nápravu společnosti

BOŽENA NĚMCOVÁ (1820-1862) ČECHY

Narodila se ve Vídni jako Barbora Novotná, později Punklová a zemřela v Praze. Byla to česká spisovatelka a je považována za zakladatelku novodobé české prózy.

Se svou rodinou se přestěhovala do Ratibořic, kde vyrůstala i se svou babičkou (Magdalena Novotná), která její tvorbu velice ovlivnila. V sedmnácti letech jí rodiče našli ženicha Josefa Němce. Díky němu se dostala do vlastenecké společnosti, kde se seznámila např. s K. J. Erbenem a K. H. Borovským. S Josefem měla s ním tři syny a jednu dceru. Bohužel její syn Hynek zemřel v 15 letech. Rodina se několikrát přestěhovala, většinou za Josefovou prací. Manželství nebylo šťastné, jelikož se neustále hádali a Josef Boženu i bil. Božena hledala milostnou útěchu u jiných spisovatelů. Zemřela v chudobě a bídě.

Další díla: Divá Bára, Karla, Dobrý člověk, Pan učitel, Barunka

Spisovatelé téže doby: Josef Jungman, Karel Havlíček Borovský, Alois a Vilém Mrštíkovi

BABIČKA

Téma a motiv: běh života na venkově během roku, obraz lidových obyčejů, moudrost prostého člověka, láska, českých zachycení tradic, autobiografické prvky

Časoprostor: 1. polovina 19. století, venkov- Staré Bělidlo u zámku Ratibořice

Kompozice: kapitoly, chronologický děj s retrospektivními prvky (když babička vzpomíná na svůj život, manžela, přátele), prolog (vzpomínka na babičku, přímé oslovení), epilog (poslední babiččina léta, pohřeb)

Lit. druh a žánr: epika, novela/povídka

Vypravěč: Er-forma (3. os)

Typy promluv: přímá i nepřímá řeč

Jazykové prostředky: spisovný jazyk, hovorové výrazy (polívka), přechodníky (jdouce), personifikace (komáři vesele hráli), inverze (stromy úprkem obalovaly se listem), nářečí (řkouc), archaismy (jejž), přirovnání (oči zůstaly stát, jako by je přimrazil), metonymie (zlaté děti), zdrobněliny (kožíšek, pantoflíčky), zabarvené slovo (psíček)

Postavy:

Babička- ztělesnění životní moudrosti, soucítí, pracovitá, laskavá, toleruje jinakost, pomáhá ostatním, má respekt, oblíbená

Viktorka- dcera sedláka, ztělesnění temného neštěstí a osudovosti, protiklad ideálního světa, nemluví, žije v lese, není jí pomoci, zmatená, zešílí kvůli lásce

vnoučata babičky- Adélka, Vilém, Jan

Barunka- nejstarší vnouče, oblíbená babičky, zvědavá, ovlivněna světem dospělých, rozumná (nejspíš ztělesnění samotné autorky Boženy)

Paní kněžna- milá obětavá, babičky kamarádka, pomáhá chudým a obyčejným lidem