Bozena-Nemcova-Diva-Bara

2. ČÁST

Báře bylo 15 let

Když jeli do prahy brali sebou dary (máslo atd.)

Domácnost spíž (kde bylo jídlo) a dala o něj klíč Báře. Pana Pepinka ví že by si nedovolila nic ukrást

Paní Kostelníková jí do záviděla (vlčková)

Po třech letech se vracejí

Bára chce vědět po Elšce hned jak se vrátí jak se v Praze žije

Lidé mají na prahu zkreslené názory (vlčková)

Kontrast města a místnosti kde Bára bydlí

Bára byla velmi čistotná , měla estetické cítění , podlahu si přikryla rohoží kterou si sama upletla

Na zahrádce pěstovala květiny

Její věci byli hodně onošené ale čisté

Chtěla se líbit tak si dělala parády

Prochodili všechna místa kde se proháněly (vzpomínali)

Bára poslala kostelníkové zrcadlo aby se podívala na sebe než bude kritizovat ostatní , bára byla hodně chytrá

Josífek byl vždycky byt když byl s Bárou, nechce být knězem

Vesničanky dělají všechno proto aby Bára byla sama

Chlapci se bály Báry ale líbila se jim.

Pana Pepinka si myslela že Bára se nikdy neprovdá, myslela si že bude její hospodyňka

Elška slíbí Báře že když se ona nevdá tak ona taky ne.

Před svatojánskou nocí házeli

Do druhého lékaře(tetičky) Hynka se Elška zamilovala

Šifrované dopisy mezi Elškou a Hynkem

Elška chce po Báře své její tajemství

Bára ale žádné nemá

3. ČÁST

Panna Pepinka chce provdat Elšku za pana správce, kterého Elška samou nenávistí nemůže ani vidět. Byla nešťastná a velmi jí to rmoutilo, tak se se svým trápením svěřila Báře. Když přišel pan správce na námluvy, měla tam být i Bára. Nepřišla tam. Všem řekla, že je to proto, že se jí počínání panny Pepinky nelíbilo a tak že tam prý být nechce. Elška byla velmi smutná. Pan správce s panem farářem popíjeli a k ránu, kdy měl pan správce jít domů, doslechl se, že ve vsi straší mrtvá žena. Bára se samozřejmě na pannu Pepinku nezlobila. Chtěla jen dát panu správci za vyučenou jako všem, kteří ubližovali někomu z jejích milých. Bára věděla, že správce je strašpytel a tak se přestrojila za smrtku a v lese ho přepadla a řekla mu, aby už nikdy nechodil za Elškou, jinak že je s ním šmytec. Za chvíli se ta zpráva rozlétla po vsi a všichni se vydali na smrtku. Pan správce jim řekl, kudy běžela a všichni se za ní vydali a chtěli ji náležitě potrestat. Když u rybníka viděli svlečené bílé roucho, které měla na sobě, domyslili si, že ta smrtka mohla být Bára, protože o té bylo známé, že umí velmi dobře plavat v rybníce a že se nebojí strašidel a vodníků. Všichni se shodli na tom, že jedinou možností pro Bářino potrestání bude strávená noc v márnici. Chtěli, aby se Bára začala alespoň trochu bát. Ale to se nestalo. Bára si tam v klidu lehla a čekala na svítání. Když Bára uslyšela Lišajův štěkot, rozveselila se a hned byla šťastnější. V noci přiběhl její otec, pastýř Jakub a čekal do rána u márnice. Za svítání šel kolem márnice myslivec a ptal se Jakuba, proč tu leží. On mu všechno vysvětlil. Zlobil se, jaký trest udělili Báře a osvobodil jí. Neváhal a vyrazil dveře od márnice. Pak se přiznal, že už delší dobu ji má rád a chce si jít vzít za ženu. Bára poznala myslivce, kterého měla ráda. Myslivec se Báry zeptal, má-li ho ráda a ta odpověděla ano. Do týdne byla veselka. Elška jim popřála mnoho štěstí a zdraví. Ten den ještě došel Elišce dopis od tetičky z Prahy a v něm bylo napsáno, že jí svěřuje všechen majetek, ale jen pod podmínkou, že si vezme za muže pana doktora z Prahy