Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Božena Němcová-V zámku a podzámčí

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (62,6 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Božena Němcová: V zámku a v podzámčí 1. Představení knihy: Sociální povídka vydaná r. 1858Má 9 kapitol a doslov, komponovaný jako rozhovor čtenáře a spisovateleAutorka ovlivněná tzv.sociálním utopismem (víra ve spravedlivou společnost bez sociálních rozdílů)Příběh je plný soucitu a pokorného přístupu k životu -typický rukopis Boženy Němcové, nakloněné prostému venkovskému lidu 2. Forma a literární druh: Jedná se o epikuKniha je psána prózou 3. Obsah: Na zámku je očekáván příjezd paní Skočdopolové a jejího manžela, pana barona Skočdopole alias pana ze Springenfeldu. Na zámku panuje čilý ruch - vše je nachystáno a služebnictvo netrpělivě očekává, až kočár vjede do zámeckého dvora. Mezi věrnými poddanými nechybí ani Josífek, starý Skočdopolův sluha, dále klíčnice a její dcera panna Klárka, také písař Kalina, který by se rád stal pojezdným, tedy prvním hospodářským úředníkem po správci. Starý správce také očekává příjezd svého pána a k této příležitosti si dokonce nechal ušít nové šaty, aby i on působil dost pansky, když si pan Skočdopole koupil baronský titul a nové, zvučnější jméno Springenfeld.Jeho manželka Kateřina, kterou dříve bezmezně miloval, si na panském způsobu života velmi zakládala. Běda když by ji pan Skočdopole oslovil po domácku Kateřina. To se rozzlobila tak hrozně, že si ji pan Skočdopole pak musel dlouho udobřovat, i když si stejně neodpustil, že přece jen české slovo Kateřina je mu milejší než panské Katrin, jak si ona přála.Pan Skočdopole měl velké srdce, byl upřímný a měl rád život. Jeho mysl ale kalila jedna nepříjemnost - s paní Kateřinou neměli žádné děti. Paní Skočdopolová si tedy pořídila malého pejska a pojmenovala ho Joli. Starala se o něho její komorná, prohnaná a vypočítavá mamzel Sára (mamzel = slečna). Hledala pro sebe vždy jen a jen samé výhody. Přesvědčila paní Skočdopovou o nutnosti různých změn v oblasti módy, životního stylu a bydlení a paní Skočdopolová jí ve své naivitě ve všem uvěřila. Podařilo se jí dokonce paní Kateřinu přemluvit k tomu, aby sepsala notářsky ověřenou závěť, že pokud by se jí ,nedejbože, něco stalo, pes Joli by pobíral doživotní rentu a mamzel Sáře by byl vyplacen honorář za to, že by se Joliho ujala. Joli se měl přímo královsky, jeho jídelníček se skládal ze samých laskomin - husí játra, hovězí maso, kuřecí a jehněčí masíčko atd. Po jídle bylo zvykem Jolimu utřít ubrouskem čumák a uložit ho na modrou atlasovou pokrývku. Joli byl většinou tak přejeděný, že se ani nepohnul a usnul.V podzámčí se žilo naopak velmi těžce.„Zámek stál na vršku a pod ním leželo městečko. Řeka tekoucí okolo města u paty vršku dělala hranice mezi majetností panskou a městskou a na druhé straně chudobou obyčejných lidí. Obyvatelé městečka dělili se na tři třídy. Do první třídy počítali se zámožní hospodáři, co měli svůj dům, dvorec a hodně polí a jejichž paní a dcery klobouky nosily a v parádním pokoji kávové společnosti dávaly. Z těchto boháčů volila se obyčejně městská rada. Do druhé třídy počítali se chudší řemeslníci, co měli jen kousek pole a domek. Těch ženy nosily hlavy v čepcích a velmi za zlé jim to měla ta první třída, jestli dovolily dcerám klobouky nosit. Třetí třída konečně byla tzv. lůza, podruhovina, která živa byla „ z ruky do úst.“ Tuto třídu kdo by chtěl přirovnat v čemkoli s třídou první, bylo by to největší urážkou pro ně bývalo. Když podruhyně milostpaní z první třídy ruku políbila, honem si ji utřela, aby se od polibku nečistého neposkvrnila, aneb jí nastrčila jen rukáv. Dvorce boháčů a baráky chudších řemeslníků byly z většího dílu u vody, na Valech. V každém tom dvoru bylo po několika komorách, schválně pro podruhy zřízených, komory to byly tmavé, v každé bylo malinké okýnko, podlaha žádná, ani kamna nebo pec. Ohřívat se v zimě a vařit svoji potravu chodili tito podruzi do velké ratejny k nádvorníku, který pečoval o pořádek na dvoře. Za takovou komoru musel podruh platit dvanácte zlatých stříbra nájmu ročně. Za tu lacinou činži ale byl zase zavázán majiteli dvora, u něhož bydlel, pracovat po celý rok za jistou mzdu a jinam do práce, byť se mu byla i výnosnější naskytla, ujímat nesměl. Ale který podruh měl četnou rodinu, přišel mu i ten zlatý stříbra měsíčně zatěžko zaplatit, zvlášť v zimě, kde práce málo bylo a menší plat, protože si brali buď jen nocleháře, kteří u nich noc přespali a jen za noc platili, nebo soudruhy, kteří s nimi bydleli ustavičně, aby jim snadněji ta činže přišla. Někteří zase bydleli u chalupníků v komorách, kde také víc neplatili a nikomu zavázáni nebyli. V každé takové komoře měli podruzi i svoje sklady zimní obživy. Pod lůžky byly vykopány jámy a v těch měli zásoby bramborů…“Snad nejhůře se vedlovdově Karáskové, které zemřel manžel. Byl zedníkem na stavbě, spadl z lešení, ještě 10 týdnů žil, ale pak zemřel. Karáskové zůstaly 2 děti -osmiletý Vojtěch a malý Josífek, nemluvně, které chřadlo a bylo neduživé zrovna tak jako jeho matka. Neměli kde hlavu složit. V kapsách pár pečených brambor od posledních chalupníků, u kterých přespávali. Ti je ale vyhodili a oni se tedy museli vystěhovat. Vojtěch, ač dítě, musel pomáhat matce, jak se dalo. V jeho očích nebyla žádná dětská radost, kde by se také vzala, když malý Vojtíšek od smrti svého otce neznal, co je to domov, jen hlad, strádání, ústrky a ponížení.Karásková vypadala velmi zle. Mezi lidmi se rozšířily zprávy, že propukla cholera. Všichni se tuze báli, aby se nedostala do jejich blízkosti. První, kdo na ni zemřel, byl nejdříve malý Josífek a pak Karásková. Všímavýkrejčí Sýkora je vzal k sobě domů, ač měl sám 5 dětí. Karáskové sehnal peníze na pohřeb malého Josífka, ale pak u nich doma zemřela i Karásková a Vojtěch zůstal úplně sám -stal se z něho sirotek, který neměl vůbec nikoho a vůbec nic….Sýkorovi si ho vzali za svého….Ti ho s láskou vlídně přijali. Uplynuly asi 3 týdny od této smutné události a cholera se šířila od chalupy k chalupě. Strach byl cítit všude i mezi panstvem, Na zámku se však konaly kratochvíle dál.Mamzel Sára se zahleděla do sluhy pana barona R

Témata, do kterých materiál patří