Esej Revizor

Revizor

Kniha, o které jsem se rozhodla napsat svou esej, je Revizor od ruského autora 19. století Nikolaje Vasiljeviče Gogola. Vybrala jsem si ji záměrně, jelikož je součástí maturitní četby. Od tohoto autora jsem již četla knihu Ženitba a musím říci, že mne zaujal více děj v knize Revizor. Příběh pojednává o jedné ruské vesnici, do které má přijet na kontrolu revizor. Vyplašení hodnostáři považují za revizora mladého muže, který se ubytoval v místním hostinci, a následuje neuvěřitelný sled událostí. Špatné vlastnosti hlavních postav dávají příležitost k následujícímu zamyšlení.

Jednou z hlavních myšlenek díla, která mě při čtení provázela, byla vypočítavost. Série intrik, podlézání, ukazování vlastní důležitosti, ukrývání nedostatků ve svých povinnostech a ve svém povolání u vrcholných představitelů vesnice mně - ač chci nebo ne - připomíná naši politickou scénu. Ačkoli politiku vnímám jen okrajově z médií, přijde mi, že všichni hlavní představitelé vládních i opozičních stran velmi často kritizují nedostatky ostatních, poukazují na jejich nesprávná řešení a rozhodnutí, ale nikdy jsem nezaslechla to, že by někdo přiznal vlastní chybu, neúspěch či nesprávný krok při řešení problému. Snad jen v situaci, kdy byli přistiženi médii při porušení zákona. Ale i v těchto momentech, kdy jsou zahnáni do kouta, se snaží své činy omlouvat, vysvětlovat a překrucovat jasná fakta. Vypočítaví lidé ale nejsou jen v politice. Je to lidský povahový rys, který se vyskytuje ve všech společenských vrstvách, a nezáleží na tom, jestli je osmnácté či jednadvacáté století.

Ivan Alexandrovič Chlestakov, falešný revizor, byl také vypočítavý, ale na příkladu této postavy bych chtěla poukázat na životní styl některých mladých lidí, který se opět vyskytuje i v současnosti. Chlestakov byl nezodpovědný, líný, rozmazlený a utrácel peníze bez rozmyšlení za zbytečnosti nebo hazard. Věděl ale, že se mu nic zlého nemůže stát, neboť v pozadí byl stále jeho bohatý otec, pod jehož křídla se kdykoli mohl vrátit. V dnešním světě žije spousta mladých lidí, kteří vyrůstají v blahobytu, jsou zahrnuti luxusními dary a zároveň v nich není pěstována zodpovědnost, pracovitost, skromnost nebo přístup k financím. Na společnost pak mohou působit jako nedozrálí a nedospělí jedinci, kteří po většinu svého života žijí ze jména či pracovitosti svých rodičů.

Из книги я извлeкла этот уpoк - если я буду жить честно и буду хорошо делать свою работу, мне не нужно бояться, что меня кто-нибудь застигнет подобным образом, как ревизор застигнyл чиновников в гopoде. Я хочу избежать в жизни лжeй и обманoв, во зрелости полагаться на себя, не ждать непрестанно помощи родителей и быть хорошим примером для своих детей.