Čapek Kare1_Bílá nemoc_30 léta 20 století
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Případ s dítětem (Povídky z druhé kapsy)
Jedné mladé mamince se ztratí dítě. Jmenovalo se Růženka. Komisař se snaží zjistit, kdo jí dítě ukradl. Ale stále na to nemůže přijít.
Komisař Bartoška pošle policisty, aby každé mamince její dítě chválili. Jedna paní jim ale své dítě nechtěla ukázat - únoskyně... Ta dítě ukradla, neboť své vlastní dítě omylem zalehla.
Hlavní postavy:
zlodějka - nešťastná, lehkomyslná, neopatrná
Bartoška - komisař, chytrý
Život
PhDr. Karel Čapek (9. ledna 1890, Malé Svatoňovice – 25. prosince 1938, Praha) byl český spisovatel, intelektuál, novinář, dramatik, překladatel a fotograf.
Narodil se v Malých Svatoňovicích v rodině lékaře Antonína Čapka. Matka sbírala slovesný folklor. Poté studoval na gymnáziu. Roku 1915 ukončil studium na Filosofické fakultě UK v Praze a získal doktorát. V letech 1910 – 11 byl Karel Čapek na studijním pobytu v Paříži a v Berlíně.
Pro svou nemoc nebyl odveden do armády a nemusel bojovat v první světové válce, přesto byl touto válkou velmi ovlivněn. Po ukončení studia krátce působil jako vychovatel v šlechtické rodině (v roce 1917 byl domácím učitelem Prokopa Lažanského na zámku Chyše), brzy však přešel k novinařině. Jako vychovatel údajně působil pouze tři měsíce. Působil jako redaktor v několika časopisech: Národních listech (1917–1921), Nebojsa (1918–1920), Lidových novinách (od r. 1921).
V letech 1921–1923 byl dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla. V letech 1925–1933 byl prvním předsedou Československého PEN klubu.
26. srpna 1935 se na vinohradské radnici oženil s herečkou a dlouholetou přítelkyní Olgou Scheinpflugovou.
Mnichovská dohoda a po ní následující kapitulace znamenaly pro Karla Čapka zhroucení jeho dosavadního světa a osobní tragédii.
Po vzpamatování se z prvotního šoku se snažil o ospravedlnění vládních a prezidentových kroků v situaci, která dle Čapka nenabízela jiná ospravedlnitelná řešení. Jako nemístné viděl v tehdejší situaci hledání viníků. Snažil se svou činností zabránit rozdělení národa a usiloval o jeho jednotu. Po abdikaci prezidenta Beneše se však stal jediným viditelným symbolem první republiky a často plnil roli „obětního beránka“. Součástí této kampaně se tak stávaly nejen četné urážlivé anonymní dopisy a telefonáty, ale i vytloukání oken Čapkova domu apod. Poslední tři roky svého života prožil ve Strži u Staré Huti (nedaleko Dobříše). Dnes je zde jeho památník. Zemřel na plicní edém několik měsíců před plánovaným zatčením gestapem. Byl pohřben na vyšehradském hřbitově v Praze
Svoji literární tvorbu zahájil před první světovou válkou, zpočátku tvořil se svým bratrem Josefem, který byl především malířem. Na jeho tvorbu mělo velký vliv jeho filosofické a estetické vzdělání, především pragmatismus a expresionismus, dále ho velmi ovlivnila vědeckotechnická revoluce, v mnoha dílech vyjadřoval obavu, že jednou technika získá moc nad člověkem.