Česká jazykověda v 17. a 18. století

7. Česká jazykověda v 17. a 18. Století

POČÁTEK 17. STOLETÍ

• pravopis v psaném projevu není jednotný, jde převážně o různé podoby spřežkového pravopisu

• po vynálezu knihtisku se v tištěných dílech však ustálil jednotný tzv. bratrský pravopis (tradičně nazývaný podle listů vydávaných Jednotou bratrskou), který byl převážně diakritický se zachováním několika spřežek

JAZYKOVĚDA

• původní tečka nad měkkými konsonanty se změnila v háček, kterého se užívalo u č, ď, ň, ř, ť, ž

• délka vokálů se označovala čárkou, kromě ů vzniklého z původního ó

• dlouhé í se z technických důvodů nejprve zdvojovalo (ii), později se zapisovalo ij, nakonec j

• vyslovované [j] se zapisovalo jako g nebo y, pro zápis [g] se někdy používal grafém ǧ (např. slovo „její“ se tak bratrským pravopisem zapisovalo jako gegj)

• uchovalo se psaní dvojitého w, jednoduché v označovalo u na začátku slova.

• diftong [ou] se zapisoval au („louka“ jako lauka apod., dnešní zápis „ou“ jako ou byl zaveden až ve 40. letech 19. století)

• Po c, s, z se vždy psalo y (cyzý)

• komplikovaná syntax, ovlivněná latinskými texty, si vyžádala zdokonalení interpunkce - čárka se však používala podle pauz ve výslovnosti, nikoliv podle syntaxe.

• začala se používat i tečka, dvojtečka, otazník a vykřičník

• byla dokončena i diftongizace ú > ou (v grafice však i nadále zůstalo au), na začátku slova však pronikla jen v nižším a odborném stylu (ouřad(a), ouvoz)

• psané mě [mje] se začalo vyslovovat [mňe]

• nastala změna stejnoslabičného aj > ej (daj > dej, vajce > vejce)

• v morfologii bylo dovršeno rozlišení životných a neživotných maskulin (vidím psa x vidím strom).

• standardem spisovného jazyka pro další období se stal nový překlad Bible, známý jako Bible kralická – její jazyk, tzv. bibličtina se později stal nejen vzorem pro jazykovou reformu národního obrození a potažmo tak i na současnou spisovnou češtinu, ale hrál roli i v dějinách vývoje spisovné slovenštiny

POLOVINA 17. STOLETÍ -18.

• období od poloviny 17. století do druhé třetiny 18. století bylo poznamenáno konfiskacemi a vynucenou emigrací české nekatolické inteligence po bitvě na Bílé hoře

• od konce 17. století docházelo k omezení fungování spisovného jazyka, který nejdříve ustoupil z oblasti vědy, postupně i z větší části náročné literatury a nakonec i z oblasti administrativní

• pobělohorská literatura je typická svou žánrovou omezeností

• jedním z vrcholů rozvoje vysokého stylu je tvorba J. A. Komenského

• změny hláskosloví a tvarosloví spisovné češtiny byly víceméně završeny již v předchozím období, dokončuje se však vývoj obecné češtiny

• ve spisovném jazyce je zřejmá také velká rozkolísanost v délce samohlásek, další změny probíhaly především v lidovém jazyce

• na venkově v důsledku značné izolovanosti docházelo k velké diferenciaci nářečí, zejména moravských a slezských, která se vyvíjela odchylně od obecné češtiny

• ve městech, kde docházelo k intenzivnějšímu styku s němčinou, pronikaly do češtiny četné germanismy