Česká poezie a próza do konce 50. let 20. století
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Česká poezie od konce 2. světové války do konce 50. let 20. století – Skupina 42, Skupina RA, Ohnice, časopis Květen
Jiří Kolář (1914–2002)
experimentální básník a výtvarník (dosáhl světové proslulosti)
během druhé světové války spoluzaložil Skupinu 42 (spolu s Jindřichem Chalupeckým)
po nástupu komunistického režimu byl kritizovaným a šikanovaným spisovatelem
uznání v zahraničí mu umožnilo nejen vyřešit jeho existenční problémy, ale také finančně pomáhat jiným umělcům (podporoval hlavně samizdatovou kulturu)
jeden z hlavních signatářů Charty 77 (nedlouho po jejím podpisu emigroval na Západ a usadil se v Paříži)
po pádu komunismu se odstěhoval zpět do Prahy
jeho tvorba
v básnickém díle převládá volný verš a metoda tzv. literární koláže (autor vedle sebe klade útržky nesouvisejících rozhovorů), další častou výrazovou formou jsou deníkové záznamy
v duchu programu Skupiny 42: zachycení všední reality, především v městském prostředí
v textech se přirozeně odráží i tehdejší dobová politická situace
velkou inspirací tvorba Jamese Joyce
sbírky: Křestní list, Ódy a variace, Limb a jiné básně, Dny v roce
většina dalších autorových děl již nemohla v době komunistické cenzury vyjít, byla vytištěna a bezprostředně poté zabavena (později v samizdatu (v edici Petlice), případně v exilu)
sbírky Roky ve dnech a Prométheova játra
Josef Kainar (1917–1971)
český dramatik, překladatel, básník, textař, novinář, hudebník a ilustrátor
patřil ke členům Skupiny 42 a Ohnice
začal studovat češtinu a francouzštinu na Karlově univerzitě v Praze, pracoval mj. i jako dramaturg v Divadle satiry a jako novinář v deníku Rovnost
jeho tvorba
v počátcích silně ovlivněna existencialismem, plná ironie, která často hraničí až s výsměchem
básně velmi zpěvné a melodické, inspirované jazzem
představují menší příběhy, které vedou čtenáře k přemýšlení
po jazykové stránce v nich autor používá hovorovou češtinu i vulgarismy
sbírka Nové mýty (1946)
výrazně ovlivnil českou hudební scénu (psal pro Jiřího Suchého, Vladimíra Mišíka a další)
Ivan Blatný (1919–1990)
český básník, překladatel a člen Skupiny 42
narozen do rodiny slavného literáta Lva Blatného, jeho život spjat s Brnem (studoval zde i FF MU), poté s Anglií (od roku 1948 až do smrti)
v roce 1945 vstoupil do KSČ, vyslán do Londýna jako reprezentant Syndikátu československých spisovatelů
už se nevrátil, zažádal si v Anglii o azyl – otevřeně pak mluvit o potlačování práv v Československu
v exilu začal trpět psychickou chorobou (hospitalizován na psychiatrii)
za uveřejnění jeho tvorby vděčíme jeho ošetřující sestřičce na psychiatrii
jeho dílo je charakteristické melancholií a reflexí nad životem
sbírky: Paní Jitřenka (1940, za války, vystihnutí pocitů jeho generace), Melancholické procházky (1941, vyznání lásky k rodnému Brnu), Hledání přítomného času (1948, úvahy nad životem, láskou ke světu i nad jeho krutostí), Stará bydliště (1970, básně z 60. a 70. let, top česká lyrika, asociace)