Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Petiška Eduard_Staré řecké báje a pověsti_pohádky, báje a pověsti

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (31,14 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Petiška Eduard – Staré řecké báje a pověsti(Trojská válka, Odysseovy cesty, Sisyfos, Orfeus, Potopa). + Mimoevropská literatura. Řecká literatura. Rozdíly řecká a římská lit. Báje, pověst – druhy pověstí, epos + jiné než řecké, bajka, tragédie, komedie, pastýřská idyla). Eduard Petiška (14. května1924Praha –6. června1987Mariánské Lázně) byl českýbásník,romanopisec, povídkář, novelista, autor knih pro děti a mládež,dramatik, teoretik dětské literatury apřekladatel, otec spisovateleMartina Petišky. Autor více než devadesáti titulů, oslovující už pátou generaci čtenářů. Jeho knihy byly přeloženy do několika desítek jazyků a staly se populární i v zahraničí. Celkové prodeje jeho děl přesáhly hranici osmnácti milionů kusů. Staré řecké báje a pověsti Jde pravděpodobně o jeho nejznámější knihu. Autor, který v začátcích komunistické totality nevěřil, že se mu ještě v životě podaří vydat knihu pro dospělé, ji proto pojal, jak později sděloval, jako "román o životě v Čechách", o českých zoufalstvích a nadějích, tedy jako klíčový román, kde jednotliví bozi představovali jednotlivé politiky a postoje. V tomto archetypickém pojetí antické látky zřejmě spočívá její mezinárodní úspěch, není to jen převyprávění antickýchmýtů, je to jednolitá zpráva o lidském životě a charakteru, tato zpráva je srozumitelná ve všech jazycích, do kterých kniha byla přeložena a vydávána (v němčině, angličtině, italštině, holandštině, finštině, ruštině, maďarštině, estonštině atd.). Jen ve Francii dosáhla pětadvaceti vydání do roku 2011 a stala se školní četbou.[. V současné době je vydávána v tištěné podobě s původními ilustracemi Václava Fialy a v elektronické podobě. Autorovo dílo se dělí už před knihouStaré řecké báje a pověsti do dvou základních větví: do literatury pro dospělé a do literatury pro děti a mládež, z nich se každý směr opět dělí na další odvětví, pokrývá se tak celý úsek čtenářského věku, čtenářských zájmů. Dá se říci, žeStaré řecké báje a pověsti jsou úhelným kamenem jeho tvorby. Z titulu, o který jiní autoři neprojevili zájem, protože se jim zdál příliš pracný a bezvýznamný, se stal základní bod, z něhož vyšel na svou literární dráhu, na které se stal oblíbeným vypravěčem. Jak pro děti, tak pro dospělé, vyprávěl o tísni i radosti, věrnosti i zradách, o marnosti i možném naplnění času, jaký je člověku na jeho životní pouti (zdánlivě krátké, ve skutečnosti plné možností) přisouzen. Trójská válka Novorozenec Paris měl přinést Tróji zkázu, proto ho poslal král pryč do lesů. Tam ho vychovala medvědice a poté pastýř. Z Parida se zatím stával silnější a silnější muž. Jednou ho navštívily tři bohyně a řekly mu, ať je rozsoudí - ať dá jablko nejkrásnější. Dal jej tedy Afroditě. Ta mu přislíbila nejkrásnější ženu na světě. Ta krasavice byla manželka řeckého krále Meneláose - Helena. Unesl ji tedy Paris do Tróji. Vypukla 10letá válka před Trójou. Trójané ani Řekové po celou dobu nevyhrávali, jen padlo mnoho udatných hrdinů (např. Achillos). Nakonec Řekové 10. roku vyhráli válku lstí - Trojským koněm. Bohužel ani oni vítězství neslavili, jelikož mnoho lidí zemřelo. Odysseovy cesty Odysseus se po dobití Tróje chtěl i se svou družinou dostat zpět na rodný ostrov Ithaka. Bohužel mu nebylo přáno a dostal se k obru Kyklopovi, který je zajal v jeskyni. Šikovně ho Odysseus oslepil a utekl. Jenže tímto činem si rozhněval Kyklopova otce - Poseidona. Ten mu od té chvíle na moři nepřál. Díky této nepřízni zažil po více jak 20 let Odysseus různá dobrodružství. Dle věštby se měl domů dostat sám. Věštba se vyplnila a nuzně oblečený Odysseus se jednoho dne konečně dotkl břehů Ithaky. Tam pobil drzé a neomalené nápadníky své ženy a radostně se s ní shledal. Tak se vrátil další hrdina. Sisyfos Byl král drzý a smrti ani bohů se nebál. I Zeus poslal na něho Smrt. Jenže Sisyfos zradu tušil, a když Smrt na hrad vstoupila, svázanou ji zamkl v komoře. I neumíral nikdo, nemocní lidé neumírali, zraněná zvířata dál po lesích běhala. Zeus poslal osvobodit smrt boha války. Osvobozená Smrt Sisyfa dostala do říše stínů. Odtud se ale lstí dostal, ale Smrt si každého najde a tak i Sisyfos došel trestu a v říši mrtvých valí do kopce kámen, který mu vždy nahoře opět spadne. Orfeus Orfeus byl člověk neuvěřitelně umělecky nadaný. Zvířata, lidi, bozi, prostě všichni jeho zpěv milovali. I on se jednou zamiloval, do vodní víly Eurydiky. Žili šťastně, až jednoho dne jedovatý had Eurydičin život ukončil. Orfeus velmi smutnil a zpíval písně plné utrpení. Všichni, kdo jej slyšeli, se pláči neubránili. Orfeus šel za vládcem podsvětí Hádesem. Zazpíval mu píseň plnou žalu a vládce obměkčil. Řekl Orfeovi, že duši jeho ženy pošle zpět na Zemi jen tehdy, když se na ni celou cestu ven nepodívá. Orfeus souhlasil a vyšel, bohužel se mu zdálo, že neslyší kroky, otočil se a stín jeho milované se mu rozplynul před očima. Sám Orfeus zemřel, když ho opilé dívky zabilykameny kvůli jeho truchlivému zpěvu. Potopa Lidé lhali, kradli, atd. Zeus na ně seslal strašnou potopu. Všichni umřeli i zvířata, která žila na stromech, se utopila, jelikož si neměla kde odpočinout. Jediný, kdo potopu přežil, byl syn Prométhea a jeho žena. Ti poté úpěnlivě prosili bohyni Themys o nový život na Zemi, až jim řekla, že mají za sebe házet kameny, ze kterých lidé opět vzniknou. Oba uposlechli a lidský život byl zachráněn. Literatura starověkého Řecka obsahuje řecké písemné památky od nejstarších dob, tj. od8. století př. n. l. až do roku529, kdyJustinián I. uzavřel poslední filosofickou školu vAthénách. Tyto památky jsou psány několika dialekty, které se souhrnně označují jakostarořečtina. U řecké literatury je značný problém vymezit co patří do literatury řecké a co doliteratury římské, protože řada Řeků byla odvedena dořímské říše, kde napsala většinu svých děl. U takovýchto spisovatelů se lze setkat s řazením do obou literatur. Nejčastěji bývá tvorba dělena podle jazyka jakým daný spisovatel psal. Toto rozdělení má některé nevýhody, protože někteří autoři sice psaliřecky, ale styl jejich děl

Témata, do kterých materiál patří