Petiška Eduard_Staré řecké báje a pověsti_pohádky, báje a pověsti

2. historické - tento typ pověstí se vztahuje ke konkrétní dějinné události. Do této skupiny řadíme pověsti o válkách, o životě měst, o katastrofách apod. Zvláštní oblast představují staré pověsti české (jejich zárodky nacházíme už u Kosmy, Dalimila a ostatních kronikářů, poprvé je v úplnosti sebral a takto nazval A. Jirásek).

3. démonologické neboli fantastické - zaměřují se na popis setkání člověka s nadpřirozenými bytostmi. Tyto pověsti jsou "klasické", patří mezi ně např. Erbenova Kytice. V repertoáru démonologických pověstí mají zvláštní místo vodníci, čerti, fexti, draci.

4. současné (městské, tzv. urban legends) - jsou žánrem rozšířeným v současné globalizované společnosti. Jde o stručná realistická vyprávění ze současného prostředí. Bývají vsazeny na konkrétní místo a odehrávají se většinou v nepříliš vzdálené minulosti. Zabývají se aktuálními tématy. Aktérem děje je většinou osoba nepříliš vzdálená od vypravěče (například kamarád mého kamaráda, teta mojí kamarádky atd.) Tato vyprávění jsou obvykle prezentována jako pravdivé příběhy.

5. Jako určitý typ pověsti, spíše pověst ve fázi zrodu, lze chápat i fámu.

Epos

(řecky: slovo, řeč, vyprávění) je rozměrná epická veršovaná skladba volné kompozice. Typický je pomalý dějový spád.

Obvykle popisují historické události, války a hrdinské činy. Prototypem je starověký hrdinský epos, založený na bájesloví (např. Epos o Gilgamešovi). Jeho pokračovatelem je epos středověký (např. Píseň o Cidovi, Píseň o Rolandovi, ruské byliny, jihoslovanské junácké písně).

Epos zkratkovitě líčí zrození hrdiny, jeho hrdinské činy, smrt nebo nesmrtelnost. Hrdinové se střetávali s bájnými netvory (draci, hadi) a silnějšími protivníky. Do děje často zasahují nadpřirozené síly a bohové.

Epos o Gilgamešovi

líčí osudy Mezopotámského krále Gilgameše. Ten vykonal mnohé velkolepé činy a toužil se stát nesmrtelným. Teprve na konci svého života zjišťuje, že člověk nemůže dosáhnout nesmrtelnosti, může však přežít v paměti lidu tím, co dokázal.

Ze sumerské literatury se Gilgames přesunul (již pod svým známějším jménem Gilgameš) do literatury akkadské. Obdobné eposy o Gilgamešovi můžeme najít i v chetitské literatuře a dalších mytologiích Předního východu. Překladem a úpravami tohoto díla docházelo k podstatným změnám, proto se některé verze mohou výrazně odlišovat.

Píseň o Nibelunzích

je dvoudílný středověký hrdinský epos, který vznikl ve 13. století a je napsán tehdejším lidovým jazykem – středohorní němčinou. Píseň o Nibelunzích je napsána ve zpěvných slokách rozdělených do čtyř řádků, jejich melodii však není možno s jistotou zrekonstruovat. Epos se skládá ze dvou částí: v první části stojí ve středu pozornosti Siegfriedova vražda, ve druhé pak pomsta jeho manželky Kriemhildy. Děj se odehrává v okolí Burgundské říše na Rýně a také (ve druhém díle) v jižním Německu a kolem Dunaje v dnešním Rakousku a Maďarsku. Obě části díla se k sobě mají jako příčina a následek. Historickým jádrem tohoto eposu je zničení Burgundské říše u Wormsu v pozdní antice.