Petiška Eduard_Staré řecké báje a pověsti_pohádky, báje a pověsti

Píseň o Nibelunzích spojuje různé okruhy legend: germánský okruh (Siegfried nebo Nibelungové), severoislandský okruh (Brunhilda) a hunský okruh (Attila)

Vyskytují se zde nadpřirozené motivy: víly, neviditelný plášť atd. Pro styl eposu je typické pomalé stupňování napětí. Epos názorně ukazuje život soudobé šlechty a bohatých.

Tristan a Isolda

je francouzský rytířský epos s milostnou tematikou, který vznikl zpracováním původní keltské legendy. Její nejstarší písemná verze pochází z 12. století a stala se inspirací pro mnoho děl evropské středověké literatury. Hlavním tématem je zde nenaplněná láska mezi rytířem Tristanem a irskou princeznou Isoldou (někdy také Izolda, Iseult, Isolde aj.).

Odysseia

neboli (ve zlatinizované podobě) Odyssea je vedle Iliady druhý epos, který je připisován Homérovi. Jde o rozsáhlou epickou báseň psanou v daktylském hexametru, která navazuje na události vylíčené v eposu Ilias. Podle moderních výzkumů (především počítačové analýzy) se zdá, že je Odyssea Iliadou silně ovlivněna, ale že byla napsána o 50–100 let později, snad koncem 8. století př. n. l.[1] Má 12 111 veršů rozdělených do 24 zpěvů, které se označují velkými písmeny řecké abecedy. Vliv tohoto díla na řeckou mytologii a na evropskou kulturu je značný, i když patrně menší než u básně Ilias.

Bajka

je literární útvar, který vznikl pravděpodobně v 6. století př. n. l. Za jejího zakladatele bývá považován otrok Ezop, který ale není prokazatelná historická postava.

Základem bajky je alegorie, kdy zvířata mluví jako lidé, případně je provázejí jiné nepřirozené jevy; z tohoto jednání vyplyne nějaké poučení či kritika chyby, která ve většině případů bývá čtenářovi již známa. Jednotlivá zvířata tím získávají lidské vlastnosti, jež se pro ně stávají typické (např. liška je chytrá, až vychytralá, osel hloupý, vrána důmyslná, kočka požitkářská, páv marnivý atp.). Kromě toho se zvířatům přisuzují standardizované role (ovce, případně jehně nebo kůzle vystupuje v roli oběti, vlk zase jako škůdce). Etologicky vzato zvířata nemusí být nositeli těchto vlastností, lidé jim je však připisují na základě zjevu nebo chybného, avšak kanonizovaného pozorování. Tyto vlastnosti jsou pak u daného zvířete zesíleny do podoby, kdy se stává jejich ztělesněním a archetypem. Bajka tedy pracuje se symbolikou.

Cílem bajky je kritizovat konkrétní společenské nešvary, působit na lidi a vychovávat je k odstranění těchto nešvarů. Nejčastěji se tak děje humornou formou, pomocí ironie a satiry.

Slovo idyla

Idylou se tedy rozumí básně klidné nálady, jejichž náměty jsou čerpány z pastýřského, méně pak z loveckého či rybářského života, tedy vůbec ze života venkovského, což bylo prostředí klasické literatuře cizí. Předpokládá tedy únavu a přesycenost městskou kulturou a východiskem se pro básníka stává útěk do nevinné prostoty a venkovského prostředí, které dříve dalo vznik tolika řeckým kulturním tradicím (pověstem, lidovým písním, tancům, rituálním soutěžím apod.).