Petiška Eduard_Staré řecké báje a pověsti_pohádky, báje a pověsti

Odysseovy cesty

Odysseus se po dobití Tróje chtěl i se svou družinou dostat zpět na rodný ostrov Ithaka. Bohužel mu nebylo přáno a dostal se k obru Kyklopovi, který je zajal v jeskyni. Šikovně ho Odysseus oslepil a utekl. Jenže tímto činem si rozhněval Kyklopova otce - Poseidona. Ten mu od té chvíle na moři nepřál. Díky této nepřízni zažil po více jak 20 let Odysseus různá dobrodružství. Dle věštby se měl domů dostat sám. Věštba se vyplnila a nuzně oblečený Odysseus se jednoho dne konečně dotkl břehů Ithaky. Tam pobil drzé a neomalené nápadníky své ženy a radostně se s ní shledal. Tak se vrátil další hrdina.

Sisyfos

Byl král drzý a smrti ani bohů se nebál. I Zeus poslal na něho Smrt. Jenže Sisyfos zradu tušil, a když Smrt na hrad vstoupila, svázanou ji zamkl v komoře. I neumíral nikdo, nemocní lidé neumírali, zraněná zvířata dál po lesích běhala. Zeus poslal osvobodit smrt boha války. Osvobozená Smrt Sisyfa dostala do říše stínů. Odtud se ale lstí dostal, ale Smrt si každého najde a tak i Sisyfos došel trestu a v říši mrtvých valí do kopce kámen, který mu vždy nahoře opět spadne.

Orfeus

Orfeus byl člověk neuvěřitelně umělecky nadaný. Zvířata, lidi, bozi, prostě všichni jeho zpěv milovali. I on se jednou zamiloval, do vodní víly Eurydiky. Žili šťastně, až jednoho dne jedovatý had Eurydičin život ukončil. Orfeus velmi smutnil a zpíval písně plné utrpení. Všichni, kdo jej slyšeli, se pláči neubránili. Orfeus šel za vládcem podsvětí Hádesem. Zazpíval mu píseň plnou žalu a vládce obměkčil. Řekl Orfeovi, že duši jeho ženy pošle zpět na Zemi jen tehdy, když se na ni celou cestu ven nepodívá. Orfeus souhlasil a vyšel, bohužel se mu zdálo, že neslyší kroky, otočil se a stín jeho milované se mu rozplynul před očima. Sám Orfeus zemřel, když ho opilé dívky zabily kameny kvůli jeho truchlivému zpěvu.

Potopa

Lidé lhali, kradli, atd. Zeus na ně seslal strašnou potopu. Všichni umřeli i zvířata, která žila na stromech, se utopila, jelikož si neměla kde odpočinout. Jediný, kdo potopu přežil, byl syn Prométhea a jeho žena. Ti poté úpěnlivě prosili bohyni Themys o nový život na Zemi, až jim řekla, že mají za sebe házet kameny, ze kterých lidé opět vzniknou. Oba uposlechli a lidský život byl zachráněn.

Literatura starověkého Řecka

obsahuje řecké písemné památky od nejstarších dob, tj. od 8. století př. n. l. až do roku 529, kdy Justinián I. uzavřel poslední filosofickou školu v Athénách. Tyto památky jsou psány několika dialekty, které se souhrnně označují jako starořečtina.

U řecké literatury je značný problém vymezit co patří do literatury řecké a co do literatury římské, protože řada Řeků byla odvedena do římské říše, kde napsala většinu svých děl. U takovýchto spisovatelů se lze setkat s řazením do obou literatur. Nejčastěji bývá tvorba dělena podle jazyka jakým daný spisovatel psal. Toto rozdělení má některé nevýhody, protože někteří autoři sice psali řecky, ale styl jejich děl spadá spíše do římské literatury.