Petiška Eduard_Staré řecké báje a pověsti_pohádky, báje a pověsti

Vlivy

Tato literatura je nejstarší evropskou literaturou a jako taková dala základ evropskému stylu literatury. Ačkoliv lze v řecké literatuře najít řadu převzatých prvků, jako celek je považována za původní a řečtí autoři vytvořili základní žánry evropské literatury. Tento základ později převzali a obohatili Římané a spolu s Řeky tak vytvořili antickou literaturu, která dala základ evropské kultuře. Již v řecké, převážně však až v římské literatuře se objevují problémy na než naráží celá evropská literatura a divadlo dodnes. Co se vlivu týče je nutné upozornit především na Thráky, jejichž vliv na homérské hymny je nesporný. Dalším logickým prvkem, který velmi ovlivnil počátky řecké literatury byla řada vznikajících náboženských kultů (Zeus, Apollón, atp.), zde se také neuplatnily pouze řecké vlivy. Řekové původ těchto hymnů odvozovali od bájných a mýtických pěvců jako byli Filammón, Orfeus, Linos, atd. V pozdější době se dokonce objevilo několik podvrhů jejich údajných literárních děl.

Typické prvky

V řecké literatuře se setkáváme s několika typicky řeckými rysy, jedním z nich je to, že jednotliví spisovatelé produkovali díla pouze jednoho žánru, takováto specializace, především v počátcích literatury je relativně netypická, lze z toho usuzovat, že spisovatelé nebyli profesionálové a že literatura nebyla, alespoň v počátcích, provázána se státní mocí. Literatura je pojímána jako druh recitace, zpěvu a později i divadla, čili nebyla zaměřena pouze na určitou (gramotnou) část populace, ale prakticky na všechny lidi. Tyto zvyky byly opuštěny až v helénismu, kdy do řecky psané literatury vstoupila velká část vzdělaného světa a řečtina se stala jazykem vzdělanců. Zvláštností této literatury je také velká provázanost s filosofií, jejíž vliv se neprojevuje pouze ve vědeckých spisech, ale i v poezii a ostatních literárních oborech.

Římská literatura

je součástí tzv. latinské neboli latinsky psané literatury. Nazýváme ji podle jazyka (latina), kterým je psána.

Římskou literaturu velmi ovlivnila řecká literatura, někteří autoři dokonce přebírali nejen témata, ale i celé kusy her. Toto ovlivnění je nejpatrnější v raných fázích římské literatury, později byl vliv řecké literatury oslaben. Na rozdíl od Řecka byla v Římě hlavním proudem divadelní tvorby komedie.

Dalším literárním žánrem, který vypovídá o tehdejším životě, se staly politické projevy. Mnoho politicky činných osob známe prakticky pouze z těchto projevů. V římské literatuře se projevil výraznější zájem o faktografii, což vedlo k prudkému rozvoji dějepisectví a úřední literatury vůbec.

Literární styly:

Báje (mýtus)

jedná se o tradiční, obvykle anonymní epický literární útvar, symbolického nebo náboženského významu, v němž se odráží primitivní, lidový názor člověka na vznik světa, lidského pokolení apod.