Stařec a moře

STAŘEC A MOŘE

Ernest Hemingway

TÉMA: nekonečný boj člověka s přírodou, lidská statečnost a nezdolnost

MOTIV: myšlenky a úvahy starce, moře, rybaření, smrt, silná vůle, víra v Boha, …

ČASOPROSTOR: První polovina 20. století, v kubánské vesnici a na moři poblíž hlavního města Havany. Během 3 dnů.

KOMPOZICE: Chronologická, členěno pouze na odstavce.

LITERÁRNÍ DRUH: epika

LITERÁRNÍ ŽÁNR: novela

VYPRAVĚČ: anonymní vypravěč, er-forma

POSTAVY:

• Santiago – Vnější rybář životem zkoušený, zjizvené paže, roztrhaná košile s kalhoty z pytlovin Vnitřní Stařec je velice hrdý (nechce pomoct od chlapce, i když by jí potřeboval), čestný, nesobecký (ví, že pro chlapce není dobré, když jezdí s ním a proto ho o to ani nežádá), chrabrý (bojuje s rybou 7 dní), vytrvalý, „věří, že se s mořem musí jednat jako s ženou“. Může působit tvrdohlavě. Přímá svůj osud.

• chlapec Manolin - velmi obětavý, laskavý, pomocník při rybolovu, který má rád starce

• ryba (=příroda)

• žraloci (=zlo), lidé, co se vysmívají nebo naopak soucítí

VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY: přímá řeč, nevlastní přímá řeč, úvaha a popis

TYPY PROMLUV: ze začátku časté dialogy pro zrychlení děje a charakteristiku postav, poté mnoho monologů

VERŠOVÁ VÝSTAVBA:

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY: neutrální obecná pojmenování (ryba, chlapec), jednoduchý jazyk, občasné španělské výrazy, nepoužívá adjektiva, strohá stylizace vět, prvky se symbolickým významem (zakrvavené ruce), personifikace, přirovnání, metafory

Hlavní myšlenka: Nekonečný boj člověka s přírodou. Poukázání na lidskou statečnost, duševní sílu, lidské přesvědčení a snažení, nezdolnou odhodlanost bojovat proti přírodě. Člověka je možno zničit, ale ne porazit. Santiago udělal vše pro to, aby svůj boj s rybou vyhrál a dosáhl tak, čeho chtěl.

DĚJ:

Stařičkého kubánského rybáře Santiaga už několik měsíců (84 dní) provází smůla. Nejen, že se mu nepovedlo chytit žádnou větší rybu, ale kvůli jeho neúspěchům na moři ho musel opustit jeho mladý přítel, jehož otec mu poručil jezdit rybařit s úspěšnějšími rybáři. Stařec sám sebe charakterizuje jako podivného, protože i když už je velmi starý, jeho oči mají stále zvláštní jiskru veselosti.

Jednoho dne se Santiago vydává na moře prolomit svoje smolné období. Stejně jako ostatní rybáři, i on vyplouvá časně ráno, avšak neplánuje lovit blízko u břehu tak, jako jeho kolegové. Až do úsvitu žene loďku směrem od pobřeží, dokud i nejbližší čluny nevidí jako malé tečky na obzoru. Teprve poté ponoří do hlubin návnady, kterých se však kromě malého tuňáka žádná ryba ani nedotkne.

Stařec už ztrácí naději, když vtom se na jednu udici chytne ryba takovou silou, že málem chatrnou loďku překotí. Zkušený rybář hned pozná, že jde o obrovskou rybu, kterou nejde zabít jednoduše – naváže tedy na udici záložní kotouče šňůry a čeká, až se ryba, která usilovně táhne loďku směrem od pobřeží, unaví, aby ji mohl harpunovat.