Hamlet

Hamlet

(1600 – 1601)

William Shakespeare

(1564 – 1616)

Největší dramatik světové literatury. Neví se, kdy přesně se narodil, odhaduje se 23. 4. 1564, jisté je však pouze to, že byl pokřtěn 26. 4. 1564. Narodil se v Anglii ve Stratfordu nad Avonou.

Před rokem 1592 se Shakespeare připojil ke kočovným divadelníkům. Roku 1592 přišel do Londýna, kde hrál v různých divadelních společnostech. Stal se také spolumajitelem divadla. V letech 1593 až 1594 ale byla londýnská divadla zavřena kvůli epidemii moru.

Pro Shakespeara však končí dramatiská tvorba a zanedlouho se vrací za manželkou a dcerami do svého rodiště, kde zůstane až do své smrti. Shakespeare umírá 23. 4. 1616. (zrovna na svoje narozeniny)

Dramatická tvorba Shakespeara přerůstá časový a společenský rámec své doby, zůstává živá a pochopitelná i dnešnímu divákovi.

Jeho dílo lze rozdělit do tří období. Do 1. období z let 1591 – 1600 patří především komedie, ve kterých vítězí spravedlnost a láska. V dílech 2. období z let 1601 – 1608 si autor není jistý, zda jsou renesanční ideály uskutečnitelné, v dílech panuje pesimismus. Do 3. období od roku 1609 patří romantické hry.

Napsal např.: Romeo a Julie, Othello, Benátský mouřenín, Král Lear, Macbeth, Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Mnoho povyku pro nic, Veselé paničky Windsorské, Richard III. Jindřich IV.

Vydal Československý spisovatel v Praze roku 1981 (1. vydání tamtéž). Z anglického originálu The Tragedy of Hamlet, Prince of Denmark přeložil Erik Adolf Saudek. Ilustroval Josef Šíma. Počet stran: 168.

Autoři té doby

Renesance a humanismus v evropské literatuře

Dante Alighieri, Francesco Petrarca, Giovanni Boccaccio, Francios Villion, Francios Rabelais, Lope de Vega, Tirso de Molina, Miguel de Cervantes Y Saavedra, Geoffrey Chaucer

Celková charakteristika

Tragédie Hamlet, kralevic dánský je jedním z vrcholných děl světového dramatu, ze Shakespearových dramat je také nejrozsáhlejší. Mísí se zde více stylistických rovin, což text dále oživuje. Autor použil mnoho za své době moderních a žádaných motivů. Vedle „duchařské“ scény hrobníků a závěrečná akční scéna lítého boje s množstvím padlých. Jednou z otázek, kterou Hamlet coby hra vzbuzuje, je příčina a funkce jeho váhání nad uskutečněním pomsty. Interpretována bývá různě.

Děj se odehrává Zejména v Dánsku (dánský hrad). V 17. století

Postavy

Centrální postavy tvoří dva rodinné kruhy: královský a kruh rodiny nejvyššího komořího Polonia. Hamlet je s oběma spojen postavou ženy. Claudius je personifikací upadajících hodnot a zkaženosti – tragičnost jeho postavy je dána tím, že ačkoli si je vědom svých hříchů, a dokonce prosí Boha o jejich odpuštění, vnitřně, ve své duši, cítí klid bez jakýchkoli výčitek, což mu znemožňuje upřímnost lítost, a tudíž i očištění od vin. Hamlet sám se stav být šíleným a toto „šílenství“ vytváří určitou dualitu. Prakticky jsou tu dva Hamletové – jeden bláznivý, využívající se ve slovních hříčkách, a druhý racionální bažící po pomstě. Ofélie je jakýmsi jeho zrcadlem. Poté, co ji Hamlet odmítne, skutečně zešílí a nešťastnou náhodou utone. Poněkud nejasná je zde role matky, nad níž drží ochrannou ruku sám duch Hamletova otce.