Denis Diderot - Jeptiška

Zuzana chce neustále prokázat svou nevinu, a tak řekne knězi, který ji zpovídá, všechnu pravdu o tom, jak se k ní jeptišky chovají. Zakázaly jí chodit ke zpovědi, nedávaly jí vodu, rušily jí, aby nemohla spát, vzaly jí růženec a breviář, aby se nemohla modlit, nedaly jí boty, měla už tři měsíce stejné šaty, na lůžku neměla ani deku a polštář.

Celým jejím hříchem bylo, že neměla lásku k duchovnímu stavu a že žádala o zrušení slibu, jenž nesložila z vlastní vůle. A tak se kněz rozhodne všechno vyřešit. Když vše zváží, rozhodne se, že bude velebná matka ze svého úřadu sesazena, a tak pošle stížnost arcibiskupovi a nařídí pro Zuzanu lepší celu, aby měla vše jako ostatní.

Její žádost o zrušení slibu je zamítnuta. Zuzana se opět spojí s hodným advokátem a žádá ho o pomoc. Nakonec je přeložena do jiného kláštera. Zde objevuje jinou stránku klášterního života. Pozná zde milou představenou, která se velmi zajímá o její nadání i o její krušný osud. Matka si ji oblíbí možná až příliš. Hladí ji, líbá ji a prožívá různé stavy euforie, když se Zuzany dotýká. Zuzana na tom nevidí nic špatného, protože jako nezkušená osoba nemá o skutečném životě ani potuchy. Jeptišky na ni kvůli náklonnosti matky představené žárlí a nejvíce sestra Terezie. Při zpovědi u kněze Lemoine se Zuzana svěří s podivnými setkáními s představenou a kněz Lemoine ji varuje, aby se matce vyhýbala. Matka představená odloučení od Zuzany těžce nese a nakonec úplně zešílí. Zemře a krátce po ní i sestra Terezie.

Zuzana se rozhodne utéct z kláštera a jedné noci tak i učiní. Při přelézání klášterní zdi si poraní záda a zranění posléze podlehne. Před smrtí ještě najde útěchu v dopisech markýze se Croismare, který jí slibuje zaopatření u něho doma, jakmile se uzdraví.

Diderot prý tento pravdivý příběh Zuzany Simoninové dokončil podle svého a dopisy pro markýze de Croismare napsal sám. Byl to vtip, který společně se svým přítelem na markýze vymysleli.