Edison

Jazykové prostředky:

• personifikace

• anafory (opakování slov na začátku veršů)

„jako akrobat jenž přešel po lanu

jako matka která porodila dítě

jako rybář který vytáhl plné sítě“

• polarita motivů a konfliktnost (den x noc, stín x jas, smrt x život, sebevrah x vynálezce)

• setkání s básníkových „já“ nebo „my“ (naše životy jsou truchlivé jak pláč)

• vyznání z touhy naplňovat sny činy, nespokojovat se s málem (znovu žít a mít mánii)

• metafory - řazené asociativním způsobem

• lyrický mluvčí se označuje jako „piják světel nočních bárek na Vltavě“ apod.

• anaforické spojování veršů vyvolává dojem, jako by jeden básnický obraz vyvolával další, a společně tak vytvářejí celé řetězce představ

• oslovení (často i neživých předmětů, které jsou takto personifikovány) dodávají zvláště závěrečným veršům vznosný charakter.

Kontext tvorby: Edison vznikl během básníkova pobytu u rodičů v Dalešicích na podzim roku 1927. Knižně vyšlo dílo poprvé samostatně r. 1928, od r. 1930 pak jako součást souboru Básně noci.

Aktuálnost díla: V básni se na jedné straně završují podněty, objevené už civilistickou poezií S. K. Neumanna, na straně druhé předznamenává „melancholický obrat“, který vstoupil do české poezie s počátkem 30. let u básníků, jako byl F. Halas, V. Holan.

Nezvalova díla vyvolává prakticky dodnes rozporné reakce. Je oceňována básníkova dovednost a jazykové mistrovství, současně jsou však zaznamenávány hluboké kvalitativní propady, reprezentované především jeho angažovanou poválečnou poezií.

Báseň byla zhudebněna jazzovým hudebníkem Janem Spáleným.

Můj názor: Edison je báseň, která je velmi čtivá. Přestože je bez interpunkčních znamének, četla se mi velmi snadno a dle mého názoru je psána tak, že některé pasáže si čtenář může vyložit do jisté míry podle svého. K dobré orientaci v textu přispělo svým způsobem i rozdělení básně do zpěvů, přičemž každý se věnuje jinému tématu. Toto rozdělení mi připadá velmi podobné kapitolám v próze.