Émile Zola-NANA
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Émile Zola: Nana
Představení knihy:
Vydána roku 1880
Příběh přední pařížské kurtizány
Žánr a forma knihy:
Román
Obsah knihy:
Nana je prostitutkou pařížské ulice, ale dostane se do divadla a získá roli božské Venuše. Tím si zajistí svůj životní úspěch.
Není vůbec herecky nadaná, ale všechny odzbrojí svým půvabem.
Získá si slávu po celém městě a doslova si omotá kolem prstu všechny významné muže Paříže. Kterého si umane, toho také získá a on je schopný položit za ni život, i když ví, že ho podvádí s jinými milenci.
Když Nana potřebuje peníze, nechá si za své služby náležitě zaplatit.
Brzy se začne utápět v přepychu, pořizuje si mnoho zbytečných věcí, které stejně ničí a vyhazuje.
Když milenci dojdou peníze, opustí ho a věnuje se dalším.
Z dřívějších dob má Nana malého syna Ludvíčka, o kterého se stará její teta.
Nana se stává symbolem zla, protože ničí všechny muže a vztahy.
Sama si ale připadá hodná a obětavá a vůbec si nechce připustit to, co způsobuje.
Do jednoho muže se skutečně zamiluje. Fontan ji ale začne bít a nakonec začne žít s jinou herečkou a Nanu vyhodí z bytu.
Potom se do ní bláznivě zamiluje hrabě Muffat, který jí plní všechna přání a postupně se dostává na mizinu.
Koupí jí vilu, kde Nana pořádá luxusní večírky a zve si pánské návštěvy.
Začne se u ní projevovat lesbický vztah ke své kamarádce Sametce, která je také prostitutka.
Její milenec Jiří (Zizi), mladík, se kterým byla dříve šťastná, se zabije.
Ona prohýří všechny peníze, a protože ji začne nudit život, v dražbě prodá všechen majetek a odjede neznámo kam.
Když se vrátí, zjistí, že její syn zemřel na neštovice a krátce na to umírá na neštovice i ona.
Charakteristika postav:
Nana – lehkomyslná, rozhazovačná
Muffat – hrabě, bláznivě zamilovaný do Nany, schopný ji obětovat vše.
Práce s ukázkou:
Informace o autorovi:
Émile Zola (2.4.1840 – 29.9.1902)
Francouzský spisovatel.
Narodil se v rodině italského inženýra, který byl kdysi důstojníkem Napoleonovy armády.
Po otcově smrti nemá Zola mnoho peněz.
Zde na lyceu obtížně doháněl zameškané vzdělání a dvakrát neuspěl u maturitní zkoušky.
Nakonec byl bídou donucen přijmout místo v nakladatelství Hachette.
Ve volných chvílích psal Zola kratší prózy, ještě ovlivněné romantismem, a po šest měsíců řídil literární kroniku Evénement.
Zde v ostrých kritikách napadal kdekterou veličinu tehdejšího literárního světa, značně na sebe upozornil, ale to Zolu nijak neuspokojilo, protože toužil stát se romanopiscem.
Po třech neúspěšných pokusech se Zola prosadil až v roce 1867 románem Tereza Raquinová (tragický příběh ženy, která se spojí se svým milencem proti manželovi a neváhá jej zavraždit. Kruté výčitky svědomí a neutěšené prostředí, v němž žijí, jim však učiní z života peklo, takže oba nakonec spáchají sebevraždu.)
Zola se domnívá, že román musí být postaven na vědeckém základě a spisovatel má být pouze pozorovatelem a zapisovatelem objektivní reality.
Základem tvorby mají být pouze fakta.
Postavy jeho románů jsou určovány nejbližším prostředím, v němž žijí, a dědičností.
Dědičnost se stává velkým Zolovým tématem v jeho proslulém cyklu Rougon-Macquartové s podtitulem "přírodopisná a sociální studie rodiny za druhého císařství".
Nejslavnější knihy: Štěstí Rougonů, Břicho Paříže, Zabiják, Nana a Germinal.
Z osobních zážitků Zola čerpal v románě Dílo.
Výjimečný svým jazykem a skvělým popisem moderní technické společnosti, která se svou odcizeností podílí na morálním pádu člověka, je román Člověk bestie.