flaubert-pani_bovaryova

Jednou je pozval na ples do svého sídla Vaubyessardu markýz d'Andervilliers. Ema si uvědomila, že kdyby si ji Karel nevzal, určitě by měla lepší život a oženila by se s někým docela jiným a vedla by hlučný život, plný přepychu a plesů. Nikdy pak nezapomněla na mladíka, se kterým celý večer tančila – mladého vikomta. Když neměla co na práci, často vzpomínala na čtverylky, róby, víno a hlavně na něj. V Karlovi nenalézala romantickou lásku, po níž toužila, ačkoli ten ji upřímně miloval. Když už to doma nemohla vydržet, chodila na procházky se svým psem Džali. Předplatila si různé časopisy, dovídala se v nich o nejnovější módě, snila o Paříži, o rušném městském životě, všechno si v hlavě idylicky představovala. Pak trpěla, když se v jejím šedém životě nic nedělo. Očekávala od svého života příliš mnoho. Banální svět maloměsta ji nudil, propadla sebelítosti a nehledala řešení. Karel ji omlouval nervovou chorobou, která se údajně vázala na místo jejich bydliště. Nakonec se odstěhovali do Yonville l' Abbaye.

Nějaký čas žili spokojeně a pak se jim narodilo dítě. Ema si vysnila syna - krásného a silného muže, jenž bude její pýchou. Porodila však dcerku – Bertu. Karel měl navíc finanční problémy, protože v novém působišti nevydělával mnoho peněz. Protože si nemohli dovolit tu nejlepší výbavu pro malou, Ema nakoupila levně na nejbližším místě. Když už si nemohla dovolit to nejlepší, bylo jí už jedno, co bude mít. Protože nepracovala a její manžel nebyl po celý den doma, přemýšlela o tom, jak se její představa o životě nenaplňuje. Společnost jí dělali sousedé – lékárník, pan Homais se ženu a čtyřmi dětmi (Napoleona, Franklina, Athalii a Irmu), taky pomocník a sluha Justýn, kterého si vzal pan Homais na starost, když mu zemřeli rodiče (byl na něho přísný a často mu nadával). Další obyvatelé obce: paní Lefrancoisová - vdova a majtelka hostince "U Zlatého lva", pan Lheureux - obchodník s látkami, pan Guillaumin - notář, pan Binet - účetní, abbé Bournisien - farář, Lestiboudois - kostelník, Tuvache - starosta, Hivert - obstarával nákupy pro celou obec. Ale pro Emu se stal nejhlavnějším obyvatelem Leon Dupuis, mladý písař, který se do Emy zamiloval. Dělal jí společnost, recitoval básně, platonicky ji miloval a ona jeho. Nemohl se smířit s tím, že jejich láska nebude nikdy naplněna a odjel studovat do Rouenu práva. Pro Emu nastává nová část života.

Poznává Rudolfa Boulangera, velmi bohatého mladíka, který získal každou slečnu, kterou si zamanul. Získal taky Emu. Každé ráno, když Karel odešel do práce, za ním chodila do Huchette, v noci pak měli schůzky v besídce, psali si milostné dopisy. Nikdy ji však opravdu nemiloval, byla jen jednou z mnoha žen, které dobyl. Pro Emu však byl spásou, bez něho by se zbláznila. I když s ním byla každý den, nestačilo jí to, chtěla s ním být pořád.Rozhodla se, že spolu odejdou. Všechno si naplánovali, ale den před odjezdem jí Rudolf napsal: "Nechci být neštěstím vašeho života" a odcestoval, nenasadí si přece na krk matku s dítětem. Ema se zhroutila, málem zemřela. Půl roku se zotavovala. Karel velmi trpěl, bál se, aby mu žena nezemřela, neměl vůbec tušení o jejím prohřešku. Později, když se Ema zcela vyléčila, vypravili se s Karlem do Rouenu na divadelní představení. Tam potkali Leona. Kolotoč podvodů začal znovu. Ema nestydatě lhala manželovi. Každý čtvrtek jezdila do Rouenu na hodiny klavíru. Avšak žádné hodiny klavíru se nekonaly, jezdila totiž na dostaveníčka za Leonem. Měli spolu pronajatý hotel, užívali si a Ema se cítila znovu jako v ráji. Začala utrácet peníze, obchodník Lheurex jí vždycky přišel osobně něco nabídnout. Pod jeho láskyplnou tváří se však skrývalo zlo. Ema si kupovala záclony, koberce, nové potahy na křesla, šátky a všechny zcela zbytečné věci. Utrácela a utrácela, směnky nesplácela. Také vztah s Leonem jí přinášel další finanční nesnáze. Stará paní Bovaryová jí utrácení vytýkala, často se pak kvůli tomu pohádala se svým synem, ten totiž Emu hájil (nevěděl, že Ema mu neříká o všech nákupech). Vztah s Leonem se stával nudným, už se znali až příliš. Potom přišlo soudní řízení a exekuce. Ema se snažila sehnat chybějící peníze (tři tisíce franků), kde jen mohla. Každý bankéř se jí vysmál. Leon taky nepomohl, nevlastnil totiž žádný majetek. Poslední nadějí byl Rudolf, a tak se po třech letech opět setkali. Vyznali si lásku a ona mu pověděla, jak kvůli němu trpěla. Když řekla, že potřebuje peníze, řekl, že už žádné nemá.