flaubert-pani_bovaryova

Ema propadla úplné bezmoci. Poslala pomocníka Justýna pro láhev arzeniku do lékárny, pak spáchala sebevraždu. Karel se pohroužil do největšího smutku. Připravil pohřeb. Pořád myslel na Emu. Postupně začal splácet všechny dluhy, peníze mu ale nestačily, protože Eminy dluhy nebraly konce. Pak objevil milostné dopisy od Leona a Rudolfa. Lidé žasli, jak byl najednou skleslý, a dokonce přestal chodit ven. V létě chodíval na hřbitov, vodil s sebou Bertu. Jednou potkal ve městě Rudolfa. Oba zbledli. Karel mu řekl, že už se nezlobí. Prý je to vina osudu. Rudolf si řekl, že Karel je na člověka v takové situaci přespříliš dobrotivý. Karel často sedával na lavičce v zahradě. Když pro něj jednou přišla Berta, aby šel k večeři, neodpovídal. Přesvědčená, že si jen tak hraje, strčila do něj. Padl na zem. Byl mrtev...

Berta se odstěhuje za svou babičkou, která brzy náhle zemřela. Nakonec zůstala u své vzdálené tety a živila se jako přadlena.

Hlavní myšlenka díla:

Hlavní cílem díla je podat popis život měšťanstva, kritizovat způsob života měšťanů, který je plný lži, přetvářky a pokrytectví. Flaubert také vynikal ve vytváření psychologické analýzy – snažil se popsat lidskou vášeň, která touží po naplnění, ale realita tuto touhu nakonec zničí.

Umělecké a kompoziční prostředky:

Jedná se o realistický román:

- snaží se o pravdivý obraz skutečnosti bez idealizace

- typizace – pozornost se věnuje typické osobě, která má vlastnosti shodné s větší skupinou lidí, objektivní přístup ke společnosti

- autor není zúčastněn, stojí jakoby nad příběhem, svůj názor uplatňuje výběrem faktů a tématu postav

- zájem o současnost (v historických dílech hledá stejné typy člověka)

- kritika nedostatků společnosti, nové výrazové prostředky, hovorová řeč, nářečí, archaismy

- autor se snaží o mnohem otevřenější, nesmiřitelnější pohled na společnost při zvětšování sociálních rozdílů v jejichž důsledku vzniká napětí, pokus o řešení sociálních konfliktů

V románu se také objevují jak romantické prvky (např. nenaplněná láska, konfrontace snového a skutečného světa), tak i naturalistické (autorova nezaujatá registrace skutečnosti). Z tohoto románu se vyvinul pojem bovarismus (= útěk od skutečnosti k iluzím). Vynikají zde autorovy vyprávěčské schopnosti (např. dávání důrazu na detail, který se v průběhu příběhu ukáže jako podstatný), výstižná charakteristika postav a mistrovské zobrazení citových stavů. Román nejprve vycházel po částech v časopise, pak na něj byla podána žaloba pro ohrožení mravnosti a urážku náboženství (podobně jako Baudelairovy Květy zla). Po zrušení obžaloby mohlo vyjít pouze zkrácené a upravené knižní vydání.

Gustave Flaubert se narodil v rodině lékaře 12.12.1821. Studoval práva v Paříži, ale pro epileptické záchvaty studia nedokončil. Protože byl finančně zabezpečen, mohl se začít věnovat literatuře. Odjel na venkov, kde každé dílo několikrát přepracoval. Většinu života prožil samotářsky. Přestože měl celoživotní platonickou lásku (o 11 let starší), odmítal manželství jako projev měšťáctví. Udržoval styky s řadou literátů např. s Maupassantem či Sandovou. Procestoval několik zemí např. Itálii, Egypt, Palestinu, Libanon, Řecko aj.