Gabriel José García Márquez - Kronika ohlášené smrti

Časoprostor:

• pravděpodobně na začátku 20. století

• karibské přímořské městečko, Kolumbie

• o situacích víme na minuty či hodiny přesně, kdy se staly, ovšem žádná z postav si nepamatuje, jaké bylo počasí

• v knize je rozebírána část dne (ráno), kdy byl Santiago Nasar zabit a noc předtím ze všech úhlů pohledu + minulost a budoucnost ostatních

• po 27 letech od Nasarovy smrti

Vypravěč

• je jím jedna z postav příběhu (Santiagovo přítel, který se snaží zjistit podrobnosti o soudném dnu Santiaga Nasara)

• seznamuje nám s osudy postav

• Vyprávění je založeno na precizním líčení posledních hodin Santiagova života (čtenář od první věty ví, že bude zabit) a od této časové roviny odbočuje do minulosti (vysvětluje, co se stalo před svatbou) i do budoucnosti (uvádí osudy všech zúčastněných).

• předkládá kroniku, která byla sestavena na základě útržků ze soudního protokolu, které se mu podařily získat, když byl soudní sklep přílivem zaplaven, stejně jako z osobních zkušeností a rozhovorů se svědky a obyvateli vesnice. Navíc je všechno líčeno velmi naturalisticky - dozvídáme se proto všechny detaily z nepovedené pitvy i pohřbu, samotného provedení vraždy atd.

• styl lidového vyprávění, zaznamenávání

• komentuje dění (objasňuje souvislosti), neoslovuje čtenáře

• ich-forma

Téma:

• Vyprávění se obrací nikoli k odsouzení dvou vrahů, ale k odsouzení společnosti, která to strpí.

• vražda Santiaga Nasara

• vina kolektivu, absurdní smrt

Hlavní postavy:

Santiago Nasar - hlavní hrdina, napůl Arab a napůl Kolumbijec; pracovitý, slušný, ve městě má dobrou pověst, všichni ho mají rádi
Plácida Linerová - Santiagova matka, vykládačka snů
Angela Vicariová - mladá nerozvážná dívka, která přišla o počestnost ještě před svatbou, budoucí žena Bayarda
Bayard San Román - záhadný, movitý a zámožný muž, manžel Angely
Bratři Vikcariové (Pablo a Pedro) - snaží se očistit rodinnou čest

vztah postav se v průběhu mění, kvůli okolnostem, co se dějí

Jazykové prostředky:

• Spisovný jazyk

• Španělská slova a jména

• Přesný popis všech událostí

• Naturalistické části (pitva a pohřeb)

• Nespisovná řeč vesničanů

Promluvy: nepřímá řeč, přímá řeč, pásma vypravěče

Kontext autorovy tvorby:

Společně s jeho dalším dílem Sto roků samoty patří mezi jeho nejznámější.

Díla stejného žánru: Láska za časů cholery, Sto roků samoty, Podzim patriarchy

Literárně-historický kontext:

2. polovina 20. století

zfilmováno v roce 1987

autoři podobných témat (magický realismus): Alexej Tolstoj, Michail BULGAKOV

Literární směr:

Magický realismus - hispánská (španělská) literatura, prolínání snu a reality, tajemno, mytologické prvky, pohádkovost, cyklické pojetí času.

Charakteristika magického realismu

• obsahuje magické a mýtické prvky (pověsti), vliv folklóru.

• Tyto prvky působí přirozeně, ale nejsou vysvětleny.

• Protagonisté je přijímají, nehledají v nich logiku.

• Obsahuje množství detailních smyslových vjemů.

• Zakřivuje plynutí času do smyčky nebo ho úplně vynechá. Někdy také dochází k opakování minulosti v přítomnosti a prolínání dvou (a více) časových rovin.

• Dochází k obrácení příčiny a následku, například postava trpí před vypuknutím tragédie.

• Zobrazuje události z různých úhlů pohledu, např. z pozice věřícího a nevěřícího nebo kolonizovaného a kolonizujícího.

• Může být protestem proti totalitnímu režimu či kolonizaci.

• Může se odehrávat nebo vzniknout v místech míšení kultur.

• Dochází k zrcadlení minulosti a přítomnosti, astrální a fyzické roviny nebo jednotlivých postav.