George Bernard Shaw - Pygmalion

5. DĚJSTVÍ:

Druhého dne přiběhnou do domu paní Higginsové profesor s Pickeringem, kteří hledají Lízu. Večer se sbalila a odešla neznámo kam. Paní je nechá chvíli v nejistotě, vyčte jim jejich hloupé počínání a jejich chování k Líze, a pak jí zavolá dolů. Večer totiž odešla k ní. Líza Doolitlová jim vysvětlí, že se z ní stala dáma pouze díky Pickeringovi, jenž se k ní vždy choval s úctou jako k dámě, i když byla pouhou prodavačkou na ulici. Oproti němu Higgins ji vždy bral jako součást svého nábytku, který mu nosí papuče a připomíná mu schůzky. Nikdy Lízu nebral jako lidskou bytost a povětšinou byl hrubý jako lidé z ulice. Profesor si nedokáže připustit, že by k někomu mohl něco cítit a proto ani Lízu nepřesvědčí, aby zůstala. Na scénu přichází pan Doolitle ve svatebním, neboť se zrovna bude ženit a shání někoho na svatbu. Zatímco se všichni připravují na svatbu, Higgins se snaží Lízu přemluvit. Je přesvědčen, že se bez něj nemůže obejít, oproti tomu by jí však nejradši přisoudil nějakému diplomatovi, aby bylo vidět, jak je dobrý učitel. Za ty měsíce se tak ponořil do svých snů a představ, že zapomněl vnímat realitu. Proto se nesmíme divit, že si dívka volí snazší život s chudým Freddym v malém květinářství za peníze jejího otce, než podřadné postavení služky v domě Higginsově. Poslední scéna se dá vykládat mnoha způsoby, protože Higginsova neochvějná jistota v Elizin návrat je buď výrazem znalosti její osoby nebo pomatením mysli.