gogol-revizor

(Je sám o sobě osobností zcela bezvýznamnou. Dlouho nemůže uhodnout, proč se setkává s takovou pozorností a takovou úctou. Je mu jen nesmírně dobře, když pozoruje, že ho pozorně poslouchají, chtějí se mu zavděčit, dělají všechno, co si jen přeje, aniž na počátku ví, kam ho to zanese. Cítí, že by něco dokázal v literatuře, že ani na bálech není poslední, a konečně taky, že je státníkem. Na světě není nic, co by odmítl. Rozohňuje se stále víc a víc a vžívá se celým svým citovým životem do toho, co vypravuje; proto také vykládá mnohé věci s plným žárem. Ačkoli ho ani nenapadne podvádět, sám zcela zapomíná, že lže. Zdá se mu, že skutečně už vykonal to všechno, co tu vypravuje (a co je vylháno). Tak se stane, že scéna, v níž vypravuje o sobě jako o státníkovi, nažene hrůzu každému úředníkovi. Zamiluje se do matky i dcery zároveň... Žádá o peníze, poněvadž hned první, kterého o ně požádá, mu nejvýš ochotně vyhoví. Až ke konci aktu ho napadne, že ho pokládají za nejvýznamnější osobu jejich stavu. Kdyby se Osepovi nepovedlo včas - ačkoli s obtížemi - mu vysvětlit, že takový podvod se dlouho neudrží, byl by zcela klidně čekal, až by ho s hanbou a nadávkami vyhodili)

Anton Antonovič Skvoznik-Dmuchanovskij – policejní direktor (hejtman), malicherný, směšný, chová se důležitě a důstojně, ze strachu jedná bezhlavě jako zbavený vůle

(Je to člověk, který se především stará, aby mu neušlo nic z toho, co by mu mohlo vklouznout do kapsy. Proto neměl kdy pozorovat přesněji život - a posuzovat vážněji sám sebe. Pro tuto starost se stal utiskovatelem a - aniž to sám pozoroval - ztvrdl, poněvadž zlá vůle utiskovat ostatní v něm vůbec není domovem. Má jen přání zmocnit se všeho, co mu přijde pod prsty. Občas ovšem cítí, jaký je hříšník; pak se modlí, navštěvuje kostely; a zabývá se dokonce úmyslem v budoucnu se kát. Ale pokušení vzít, co se mu nabízí, je příliš veliké a neméně velká je moc zvyku. Zpráva o příjezdu revizora ho udiví, ale ještě víc ho znepokojuje, že revizor cestuje inkognito a že není vůbec známo, kdy a odkud přijde. Od první do poslední scény je v životních situacích, které překonávají všechno, s čím se posud potkal. Jeho nervy jsou napjaty. Přechod ze strachu k naději a radosti jeho pohled částečně zkalil, a tak se stane, že ho lze snáze podvést. Jakmile zpozoruje, že má revizora v hrsti, že je neškodný, a když se dokonce chce přiženit do rodiny, oddá se nezkrotné radosti už při pomyšlení, jak jeho život bude od nynějška jedinou slavností a hostinou. Proto taky náhlá zpráva o příjezdu pravého revizora je pro něho víc než pro jiné bleskem z jasného nebe a jeho situace se stává opravdu tragickou.)

Anna Andrejevna – žena policejního direktora, venkovská koketa, zvědavá, chlubivá, marnivá