gogol-revizor

Marja Antonovna – dcera, „Mášenka“

Osip - sluha, který se rád dívá trochu shora, se svým pánem jedná hrubě, poněvadž vypozoroval, že je to velká nula, rád káže sám sobě - místo svému pánu, je to mazaný chlapík a umí chytit příležitost za pačesy, může-li přitom vklouznout něco do jeho vlastní kapsy.

Luka Lukič Chlopov - školní inspektor, není nic víc a nic míň než častými revizemi a zbytečnými důtkami přestrašený člověk; proto se bojí všech návštěvníků a třese se při zprávě o příchodu revizora, ačkoli neví sám, jaký má vroubek.Ivan Kužmic Špekin – poštmistr, je prostoduchý až k naivitě; život je mu jen sbírkou zajímavých historek, které pro své rozptýlení shledává po rozpečetěných dopisech.Bobčinskij a Dobčinskij - Jde o osoby, jejichž celý život je běhání po městě, všem bez výjimky poklonkovat (lichotit) a kolportovat (šířit) zprávy. Vášeň klepat potlačila u nich všechny ostatní zájmy. Tato vášeň je také jejich jediným životním impulsem. Pociťují rozkoš, když se jim konečně podaří, že smějí něco vypravovat. Jejich kvap a spěch pramení jen ze strachu, že by je někdo mohl přerušit a zabránit jim ve vypravování. Jejich zvědavost lze redukovat na přání najít látku k vypravování. Odtud se taky stává, že Bobčinskij trochu koktá (chce vypravovat tak rychle, jak jen možno). Vzhledově jsou si velmi podobní. Dobčinskij je ženatý, Bobčinskij svobodný. Přesto ho Bobčinskij pro svou větší živost předčí a v jistém smyslu dokonce ovládá.

Ámos Fjodorovič Ljapkin-Ťapkin – sudí

Artěmij Filipovič Zemljanika – kurátor chudinských ústavů

Fjodor Andrejevič Ljuljukov, Ivan Lazarevič Rastakovskij, Štěpán Ivanovič Korobkin – městská honorace

Gogol se vysmívá postavám i tím, jaké jim vybral jména.Jazykové prostředky

– hovorový jazyk, slova stylově neutrální i stylově zabarvená, dialogy, přímé řeči, dialekt

Nikolaj Vasiljevič Gogol

Ruský prozaik a dramatik ukrajinského původu, představitel ruského romantismu s velmi silnými prvky kritického realismu, za jehož zakladatele je v ruské literatuře považován. Pocházel z rodiny středních ukrajinských statkářů (Gogolovi měli asi 80 nevolníků). Jeho otec byl vášnivý milovník divadla, psal verše i komedie. Založil divadlo, v němž malý Gogol hrál – zásadně ženské role. Byl vychován v přesvědčení, že je geniální a zázračné dítě. Po absolvování gymnasia odešel koncem roku 1828 do Petrohradu, kde byl přijat do divadla, ale nebyl úspěšný. Poté se pokusil vydat své básně a uspořádat výstavu svých obrazů, ale setkal se s velkou kritikou. Nakonec působil jako úředník. Léta 1836–1839 strávil většinou v Itálii. Roku 1844 podnikl cestu do Jeruzaléma. Před svou smrtí prožíval Gogol hlubokou depresi, začínal podléhat náboženským a mystickým náladám a pochybnostem o smyslu činnosti a svého díla a je poměrně pravděpodobné, že zešílel. Na Gogolovu tvorbu navazuje prakticky celá ruská literatura 2. poloviny 19. století. Nejlepší z jeho díla jsou povídky, kde plně využil své vypravěčské umění a schopnost spojovat reálné s fantastickým.