Hordubal

• metafory: naplivat na cizotu; huba mu zdřevění; obloha je jakási zaprášená; Jen mne nesežer těma očima; špinavý případ

• personifikace: koně počínají tančit; Dobrý večer, gazdo, z chléva se táhlým bzučením ozývá kravička; taková tma, co dýchá

• dysfemismy: To tak, ještě to usne a svalí se to na mne; ...stírá si špinavou prackou zvlhlé čelo.; ...hladí mokrého Čuvaje, který mu smrdí po boku.

• hyperbola: až by ztratila dech; je zlostí celý žlutý; ...ani za sto párů volů, prý.

• básnické přívlastky: mrzký den; ...ptá se Hafie stříbrně.; bezdeché ticho

• citoslovce (objevovaly se ve velkém množství): ach, haha, bim bam, ahah!

• přirovnání: vyhřátá jako chlebová pec; jako z rosolu; "Člověče," divil se Biegl, "vy toho víte jako stará dáma."

• zdrobněliny: zvonky telátek, dušinko, mravenečku, chlapeček

• staženiny: Chtěl by se's jí zeptat?; Viděla's je...

• lidové moudrosti: Když nepuknou ledy, sejdou pomalu.; To máte prašť jako uhoď.

• apostrofy: Všivý kraj prý, tak co sem čerte lezeš?; Hej, hospodo!; A co mrazíš, ty jeden? (Hordubal oslovoval Měsíc); Tak je to, lidi, a neříkejte, že je tu všecko v pořádku.

• používání malých písmen po "?" nebo "!": ...bývaly to dřív koně ve dvoře! ale teď traktor!; Juraj přitlouká, což, zeptá se? nezeptá, jen upřeně hledí.

• nadávky: darmojede, somáre, blbče

Aktuálnost díla:

Dílo sepsáno na motivy skutečného příběhu.

Na román zareagovala literární kritika s chladnou zdrženlivostí. Například František Götz, jeden z kritiků, který autorovu tvorbu soustavně sledoval, dal své recenzi na nové autorovo dílo poněkud pichlavý název Čapkova povídka z třetí kapsy; její první část charakterizoval jako „český populismus v nejčistší formě“ a o části druhé a třetí napsal, že „nevybočují z norem kriminální povídky chestertonovského tónu“. Nakonec sice vyjevil jisté sympatie k prvnímu dílu Hordubala, ale o druhém a třetím usoudil, že se v nich Čapek ocitl „pod svou úrovní“.

Některá hodnocení se sice stavěla k próze shovívavěji, ale marně bychom v nich hledali obdiv a ocenění spisovatelova přínosu moderní literatuře. Teprve když vyšel Povětroň a Obyčejný život a linie započatá Hordubalem se během necelých dvou let rozvinula do volné trilogie, nastal v hodnocení obrat a kritika začala na Čapkovo dílo nahlížet jako na „jeden z nejsmělejších výbojů nejen české, ale i světové prózy, a to nejen pro jeho dušezpytnou pronikavost a myšlenkové bohatství, ale i pro autorův básnický vzmach“ (M. Rutte).

K pozdějšímu plnému pochopení Hordubala možná přispěl i Doslov k trilogii, jímž se Čapek, rozčarován nepochopením kritiků, snažil román přiblížit.

Filmové zpracování:

Hordubalové (1937), režisér Martin Frič