Hrabal Bohumil_Ostře sledované vlaky-60 a 70 léta
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Představitelé exilové literatury:
Pavel Kohout
Prozaik, básník, dramatik. Debutoval v 50. letech oslavnými básněmi na komunismus- Verše a písně, Čas lásky a boje. Od toho ustupuje a věnuje se psaní her- Dobrá píseň (stále ještě poplatné době), Zářijové noci, Taková láska, Sbohem, smutku. Adaptoval pro divadlo některé prózy-Cesta kolem světa za 80 dní (Verne), Válka s Mloky (Čapek), Josef Švejk (podle Haška). Poslední hra před nucenou emigrací je August, August, august (1967). Jeho autobiografie o událostech r. 1968 Z deníku kontrarevolucionáře (1969) už vyjít nesměla. O Chartě 77 píše v memoárrománu Kde je zakopán pes (1987). Román Katyně je příběhem dívky, která absolvuje střední školu pro katy, čímž chtěl parodovat praktiky StB. Bílá kniha o cause Adama Juráčka a Nápady svaté Kláry jsou humoristické romány s politickým podtextem. Další díla-Sněžím, Hvězdná hodina vrahů, Konec velkých prázdnin, Ta dlouhá vlna za kýlem, Ecce Constantia.
Josef Škvorecký – viz:. otázka číslo 15
Milan Kundera
Do literatury vstoupil v 50. letech jako básník-sbírky Člověk zahrada širá, Monology,Poslední máj. Dále napsal 3 divadelní hry- Majitelé klíčů, Jakub a jeho pán a Ptákovina. První jmenovaná má námět z 2. svět. války, je ovlivněna absurdním dramatem. Prózu se věnuje ve svých knihách- Směšné lásky, Druhý sešit směšných lásek, Třetí sešit směšných lásek. Následuje román Žert (viz referát), který byl převeden i do filmové podoby. Po Žertu už nesmí publikovat, r. 1975 emigroval. Ještě před odchodem do ciziny stihl napsat dva romány- Život je jinde byl dokončen r. 1970, ve Francii vyšel r. 1973, poprvé česky v Torontu r. 1979;román Valčík na rozloučenou (viz referát) byl dopsán r. 1972, ve Francii vyšel r. 1976, česky v Torontu r. 1979.
Kundera emigroval do Francie, kde také od té doby vyházejí jeho romány- Kniha smíchu a zapomnění (1979 francouzsky, 1981 Toronto), Nesnesitelná lehkost bytí (1985 Toronto), Nesmrtelnost (1990 ve Francii, 1993 česky), Pomalost (zatím jen ve Francii).
Kunderova tvorba se hlásí k evropské racionalistické tradici a ke klasikům románového žánru (Rabelais, Diderot, Voltaire), nesporná je inspirace francouzskými existencionalisty (Sartre, Camus). Typickými rysy je hravost, parodický, ironický a nedůvěřivý přístup k zavedeným hodnotám a obecně uctívaným mýtům. Patří mezi světové postmodernisty.