Hrabal Bohumil_Ostře sledované vlaky-60 a 70 léta

S nástupem komunistické diktatury přichází i přísná cenzura. Literatura se rozděluje na 3 proudy:

Oficiální (odsouhlasená režimem)

Samizdatová (ilegální, underground)

Exilová (vydávaná v zahraničí)

Oficiální

Oficiální literatura tvoří škálu od prvoplánové komunistické agitky až k "jen nezávadným" dílům (v nichž často autoři museli ukrýt určitou úlitbu režimu).

V 60. letech dochází k určitému "oteplení" režimu a cenzura propouští i díla, co by předtím vyjít nemohla.

Tendenční próza:

Kupka: "Pražské jaro" (o dělnících, továrnách, sdílení výrobních prostředků, dobrotivém a moudrém strýčku Gottwaldovi)

V. Řezáč: "Nástup" (o budování světlých zítřků v Sudetech)

Netendenční / propuštěná próza:

Otčenášek: "Občan Brych"

Kratochvíl: historické romány, dezinterpretace husitství jako třídního boje

Kaplický: "Kladivo na čarodejnice" (o protičarodějných procesech na sev. Moravě)

Šotola: "Tovaryšstvo Ježíšovo"

Tendenční poezie:

Nezval: "Stalin", "Báseň pro mír" (pro své stalinistické přesvědčení se už ve 30. letech rozešel s Devětsilem)

Kohout

Kainar (posléze vystřízlivěl - návrat k poetice Skupiny 42)

Skála (kritizoval Seifertovu "Báseň o Viktorce" za nedostatečnou tendenčnost)

Samizdatová literatura

Po r. 1968 došlo k velké cenzurovanosti literatury v rámci normalizační politiky. Cenzura se obrátila především na literáty aktivní v r. 1968. Něktreří byli nuceni opustit republiku-Škvorecký, Salivarová, k nim se později přidali -Kundera, Kohout, Gruša. Ti poté tvoří exilovou literaturu. Mnoho spisovatelů však přesto zůstalo, byli pod stálým tlakem i policejní kontrolou-Vaculík, Klíma, Kliment, Pecka, Kutík. Jejich texty mohly vycházet pouze v samizdatech.

- hlavním znakem byla skutečnost, že se tato literatura objevuje po okupaci v roce 1968 => jde o 70. a 80. léta
- náměty: psychologické (zaměřena na odcizení člověka) a intelektuální próza
- od začátku 70. let se rozvíjí samizdat:
1972 - Vaculík založil samizdatovou edici - Edice Petlice
edice Expedice - organizátoři Václav Havel a jeho žena Olga
- tyto edice jsou pražské, - existovalo asi 70 samizdatových edic
-opisovali se knihy na stoji, vysoká cena
- šíření samizdatu byl trestný čin
hlavní představitelé samizdatu: Vaculík, Ivan Klíma, Jaroslav Putík, Eva Kantůrková, Lenka Procházková, Karel Pecka, Jan Trefulka

Exilová literatura:

rozvíjí se po roce 1968, představují ji nakladatelství vzniklá v cizině - nejznámější:
• nakladatelství 68 - v Torontu, řídil Škvorecký a jeho manželka Zdena Salivarová
• nakladatelství Index - v Kolíně nad Rýnem (být na indexu – mít zakázanou činnost)
• nakladatelství Poezie mimo domov - v Mnichově - hlavně poezie
- v Mnichově bylo sídlo americké stanice Svobodná Evropa=> řada nakladatelů zde pracovala, např. Karel Kryl
• nakladatelství Rozmluvy - v Londýně
• nakladatelství Konfrontace - v Curychu ve Švýcarsku
- dále vznikaly exilové časopisy: např. Svědectví (vznik v Paříži) – P. Tigrid
Listy v Římě - vydával Jiří Pelikán
- hlavní představitelé: Škvorecký a jeho žena Zdena Salivarová, Pavel Kohout, Ota Filip, Jiří Grůša, Milan Kundera