hrabe-blues_pro_blaznivou_holku

- večerní Praha, slyší blues na památku sebevraha – popisuje zvuk nástrojů (trubka – chraptí horce a choře)

- silná kritika války (podobnost s Prologem), válečných hrůz a utrpení, zbytečné smrti, smrt v opuštění, samotě, v zarhnutí, …, bídy x naděj na zlepšení

- vše podbarvuje bluesovou hudbou, hudební nástroje vyjadřují myšlenky

- láska k džez. hudbě (jazz je doktor který léčí)

- od obecných témat se dostává k poslední chvíli lidského života (malá chvíle tak akorát na jeden tulipán), báseň končí poslední procházkou V. Majakovského (všichni přátelé měli něco na prácí, soustrast koktaly ubrečené dlažební kostky)

9. Ty

- básník popisuje zimní noc, je v bytě se slečnou, vypráví, jak zítra budou reagovat další nájemníci bytů, jeho domácí i další neznámí lidé až od něj uvidí jít mladou slečnu

- vyjadřuje svobodomyslnost x mínění druhých lidí

- mluví k ní – oslovuje „ty“ (máš, slyšíš, že?)

10. Ukolébavka

- březen, deštivá obloha, vůně deště

- básník sčítá a odčítá své úspěchy a zdary, prohry a ztráty

- kritika války, lidé nemají na výběr, nesvoboda rozhodnutí (jestli chtějí bojovat), nevděku, obyčejnosti a všednosti stáří

- během jeho přemýšlení u lidksých útrapách vedle něj spí jeho milá – nejspíš (a ty spíš), přeje jí ještě dobrou noc, ale sám spát nemůže – kontrast

- vypravuje své mile, která spí vedle něj - „ty“ (spíš, zdá se ti,...)

11. Zavři oči

- básnik chce, aby zavřela oči a neviděla, nevnímala svět kolem, jeho hrůzy a utrpení,... chce aby je rychle zavřela, protože všechny ty hrůzy jednou musí skončit a potom je bude moct znovu otevřít

- opět se objevuje motiv věčně se opakujících nespravedlností, hrůz, kterých jsou lidé schopni (Hannibalovi sloni s podřezanými žilami, ukřižovaný (J. Kristus), upálený (J. Hus), ...)

- kontrastem je tlukot jejího srdce – utrpení někdy musí skončit a lidé pak vždycky nějak žijí dál – nezdolonst lidského ducha

- mluví ke své milé - „ty“ (zavři oči)

12. Báseň skoro na rozloučenou

- čas soumrak, zavírají se obchody, končí denní život, únava ze dne

- myslí na to, že může přijít o tu, kterou má rád, protože všechno se neustále mění a pak bude zase tam, kde byl dřív, smutný, v depresi, zlomený, prázdný,... (rána plná cigaret, nebudu moct spát)

- nakonec si je jistý, že už ji nikdy neztratí, má za sebou zkušenosti a ví, co chce, jistota, víra v budoucnost, (nedat se zlákat štěstím, nejíst zadarmo chleba), pro lásku, pro to, aby ji neztratil, udělá všechno (vyjmenovat své lásky a bude-li to třeba nechat se zabít pro ně)

- mluví ke své milé - „ty“ (co všechno se ti podobá, můžu tě ztratit)

Autor:

- Václav Hrabě (zvaný též Mácha v texaskách) se narodil 13. června 1940 v Lochovicích poblíž Berouna jako syn železničáře Jana Hraběte