hrubin-romance_pro_kridlovku

Následující den (28. srpna 1930) má Terina odjet i se všemi kolotočáři a Viktorem. Při ranním loučení František (šel zrovna z pošty, musel poslat tatínkovi telegram o dědečkovi) obdivuje Terininy ruce, ale musí je pustit, protože mladý pár sleduje Viktor, který balil střelnici. Terina se Františka něžně zeptala, zda jí neumře. Nejspíš se bála, že se jejich životy už nikdy nestřetnou. Terina odjíždí ve voze se záclonkami. Téhož dne přijíždí tatínek a zůstává s dědečkem v pokoji velmi dlouhou dobu. František stojí opřený o zeď, duchem nepřítomný a teta (se kterou žil tatínek ve vedlejším pokoji) ho nutila, aby něco snědl. Odbyl ji jen strohou odmítavou odpovědí.

Po třech letech (červen 1933) se do Lešan kolotočáři vrací, Františkova láska k Terině stále trvá. Jde ke střelnici a pozoruje Viktora a jeho nenávist k němu, nabíjí mu dvě pušky, a když se František snaží zamířit na míček na vrcholu vodotrysku, Viktor s ním ucukne. František se pak se škodolibou radostí vzdaluje od Viktora s vědomím, že se potká s Terinou, ale aby ho zmátl, vydává se na druhou stranu od smluveného místa. Mladý pár se setkává na obvyklém místě. Leží spolu v trávě a Terina, obmotávajíc si ostřici kolem prstu, připomínající snubní prstýnek, se Františka ptá, zda se nevezmou. Slyší od něj kladnou odpověď a tak plánuje jejich budoucnost a František se jen tak letmo zeptá na Viktora, Terina s opovržením řekne: „Toho?“. Při odjezdu tohoto roku se znovu mají milenci znovu setkat. Viktor posílá Terinu, aby natrhala pro děti višně do jeho čepice. Terina je natrhá a odchází s nimi na schůzku s Františkem. Ta končí ale nešťastně, Terina si s dětskou drzostí nasadí Viktorovu čepici na hlavu. Ve Františkovi se zvedne vlna zlosti a praští Terinu čepicí po tváři. Pak se rozešli. Terina byla smutná. Toho večera odjíždí. O rok později jde František ve stejnou dobu (červen 1934) na Lešanskou pouť, hledá Terinu. Těší se na ni a cestou přemýšlel, co asi dělá. Místo Teriny ho ale přivítal pouze Viktor a oznámil mu, že Terina umřela v zimě na záškrt.

Jednou v srpnové noci, dvacet let po oné události, se František vrací z Prahy a zastaví se v hostinci. Jeden ze štamgastů k němu přistoupí s otázkou, zda ho poznává. Byl to Viktor. Objali se a začali vzpomínat na Terinu. Viktor navrhl, že by se mohl podívat do Lešan, tam kde je pohřbená. Sednou teda na traktor (Viktor se snaží nehlučně pohybovat kolem svého příbytku, aby nevzbudil svou ženu, ale na rachot traktoru už nepomyslel) a odjíždí na náves, kde stával dřív kolotoč s Terinou. Od hrobníka se dozvídají, že její ostatky tam už dávno nejsou, ale že si pamatuje, jak jejímu otci půjčoval šaty na obřad. Oba stojí na návsi a dívají se do míst jako by čekali, že se každou chvíli Terina objeví.