hrubin-romance_pro_kridlovku

Hlavní myšlenka díla:

Skladba plní úkol autorova pohledu na smrt a život (sedí na parapetu plný života ve studeném pokoji, plného smrtícího větru). Bere minulost, obzvlášť lásku, jako prostředek k získání energie ze zažitých vzpomínek a událostí, k prožití a žití současnosti a budoucnosti.

Celý příběh je protkán Hrubínovými myšlenkami. Propojuje všechny čtyři časové i místní údaje dohromady. Vyprávění se odvíjí v minulosti, přítomnosti, ale i budoucnosti (přemítá o svých dětech, o pokroku (břitva na holení bude vyměněna holicím strojkem), své ženě).

Jeho první lásku prožívá velmi intenzivně. Terinu nedokáže pořádně vypodobit, protože je podle něj nevypodobitelná. Je do ní zamilován pravou láskou a i přes nešťastný konec ji bere jako neměnitelnou a na vlastní kůži prožitou skutečnost, která mu dávala pocit věčného žití (tak moc byl živý, jako nikdo jiný).

Popisuje přírodu kolem velmi pečlivě, odráží se tam jeho vztah k Lešanům, místě, jež považuje za své rodné místo.

Svou první lásku vzpomíná i v dalších svých dílech jako je například Zpíváno z dálky (b. Na sklonku lásky - smutek z rozchodu), Proměna – dala by se označovat jako blíženec Romance (první láská zde označována jako Dávná), právě tady tato sázavská (velmi krátká) vzpomínka byla impulzem pro napsání Romance pro křídlovku.

Umělecké a kompoziční prostředky:

• personifikace (Slunce už lezlo)

• metafora

• eufemismus (záclonky)

• přirovnání (dvacet let, dvacet zlatoploutvých ryb)

• zajímavé epitetony (sluneční blankytno)

• jemné výrazy dokreslující atmosféru

• používá volný verš

• jen možná u dvou tří odstavců celé skladby je pravidelný rým (na konci knihy)

• jeho jazyk je pestrý, používá přímou řeč

• většina básní nezačíná prvním veršem od začátku řádku, ale je posunutý směrem doprava

Film:

Romance pro křídlovku byla zfilmována r. 1966 Otakarem Vávrou

Hlavní role: Jaromír Hanzlík – (Vojta )František)), Zuzana Cigánová (Terina)

S Vávrou se na scénáři podílel sám Hrubín. Liší se od knihy ve velmi malých rozdílech (František se jmenuje Vojta). Hezké zpracování Rubínových náhlých vzpomínek a asociací.

Život autora:

Narodil se v Praze 17.09. 1910, zemřel v Českých Budějovicích 01.03.1971. Své mládí prožil v Lešanech v Posázaví. Studoval na několika gymnáziích v Praze, po maturitě (1932) se neúspěšně pokoušel vystudovat filozofii a pedagogiku na Karlově univerzitě. Byl zaměstnán v Městské knihovně v Praze a později na ministerstvu informací. V roce 1946 se stal spisovatelem z povolání.

Roku 1939 se oženil, později měl dvě děti.

Výrazně se podílel na založení dětského časopisu Mateřídouška, v letech 1945–1948 ho redigoval.

Na II. sjezdu Svazu československých spisovatelů (1956) spolu s Jaroslavem Seifertem odvážně kritizoval spojení literatury a politiky, zastali se zde nejen perzekuovaných, ale i zavřených spisovatelů. Toto vystoupení vedlo nejprve k zákazu literární činnosti, velice brzy mu bylo povoleno překládat a psát literaturu pro děti, jeho samostatná tvorba procházela různými obdobími zákazů a vydávání.