nezval-manon_lescaut

Manon Lescaut – Vítězslav Nezval

Česká poezie 1.poloviny 20.století

Charakteristika postav:Manon Lescaut – Mladá krásná a všemi obdivovaná dívka, která přestože Des Grieuxe miluje, nechce se vzdát šperků a přepychu, který jí nabízí Duval. Na budoucnost nepomýšlí. Zdá se být roztomilou a nevinnou: Pierre, PierreJeště košíkJeště jeden košíčekTen malovaný ,s uchemJsou tam mé…A mé… A mé…Pierre!Rytíř Des Grieux - Mladý, naivní šlechtic, který předtím, než poznal Manon, chtěl zasvětit svůj život církvi. Manon neskutečně miluje a je schopen pro ni udělat cokoliv. Je však láskou natolik zaslepený, že si o Manon myslí, jak je nevinná…Tiberge - Je rozporuplná osobnost. Má Des Grieuxe rád - proto jim pomáhá. Pokládá ho za jednoho ze svých nejlepších žáků a chce, aby se též stal knězem –proto jim škodí

Obsah:Jedná se o scénář k divadelní hře básníka Vítězslava Nezvala. Námětem byla stejnojmenná povídka francouzského preromantika Prévosta . Kniha je psána jako divadelní hra o 7 obrazech. Prostor je reálný, ale omezený, protože je vyjeven vždy jen jeden určitý obraz, ve kterém se odehrávají různé scény. Hlavní postavy tvoří přátelé des Grieux – mladý rytíř – a chudý Tiberge. Děj se odehrává v Amiensu, kde se radostně rozcházejí studenti na prázdniny. Jejich veselí ale nesdílejí Des Grieux a Tiberge, protože mají vstoupit do kněžského semináře. Des Grieux se záhadně setkává s mladou, krásnou, ale také rozvernou Manon z Arrasu. Hluboce se do ní zamiluje a je ochoten pro svou lásku udělat cokoliv. Rozhodne seji vysvobodit z kláštera, kde se má stát jeptiškou. Manon se ovšem projeví jako velmi vypočítavá – svého vzhledu získává k získání bohatství. Tiberge se snaží všemožnými způsoby des Grieuxe na nedostatky Manon upozornit, ale ten vždy nakonec podlehne jejímu kouzlu. Tiberge Manon seznamuje také s bohatým Duvalem, protože ví, že se Manon opět nechá zlákat bohatstvím a klidně des Grieuxe opustí. Tiberge nakonec nechává Manon poslat s nevěstkami do Mississippi. Dívka ale umírá v náručí des Grieuxe na horkou nemoc. Ten jí opět odpouští a před smrtí jí nabízí sňatek.

Autor zde ukazuje protiklad lásky a chamtivosti. Postava Manon je mladá, krásná, avšak rozporuplná. Její touha po majetku ji dohnala k smrti. Naopak Des Grieux je hodný, ale natolik zamilovaný a zaslepený láskou k Manon, že vinil spíše sebe než ji. A neustále měl v mysli, že si Manon zaslouží lepšího muže než je on. Podle mého názoru tomu bylo spíše naopak. I přesto, že byl rytíř velice vzdělaný, se nechával strhávat Manoninou "hloupostí". Je to dojemný příběh s příliš tragickým koncem.

Teoretický rozbor a umělecké prostředky:Drama z roku 1940 reflektuje pochopitelně avantgardní tendence v tehdejší tvorbě Nezvalově. Bylo uvedeno v Burianově divadle D za okupace, což byl významný počin. Drama je psáno zčásti veršem, zčásti prózou; vyznívá revolučně, má sociální dopad. Verše jsou vzletné, jazyk vyniká zvukomalebností.