Ivan Martin Jirous

Ivan Martin Jirous

známý též pod přezdívkou Magor, nebo Magor Jirous

(23. září 1944 Humpolec – 9. listopadu 2011 Praha)

český básník, publicista a výtvarný kritik, spiritus agens – vůdčí duch českého undergroundu

Je znám především spoluprací s nezávislou rockovou skupinou The Plastic People of the Universe.

V době normalizace byl za své politické názory pětkrát vězněn.

Stal se držitelem literární ceny Jaroslava Seiferta za celoživotní básnické dílo a ceny Toma Stopparda za dílo Magorovy labutí písně.

Underground

Undergroundje výraz označující nějaké skryté, např. neuváděné, neoficiální až ilegální hnutí. Může jít např. o odboj během druhé světové války, v jiných jazycích se označení používá především prokulturní, hudební a umělecká hnutí, subkultury a kontrakultury vymaňující se z hlavního proudu.

Pod označením český underground(neboli druhá kultura)se rozumí neoficiální kulturní proud (subkultura), který se jasněji vydělil v době normalizace v 70. letech 20. století. Jeho představitelé byli spojeni zásadou tvořit zcela svobodně a neuzavírat žádné kompromisy s režimem a jeho kulturními institucemi.

Život

Narodil se v rodině berního úředníka a učitelky v Humpolci.

Studoval v letech 1963 až 1968 dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Velkou část dětství svých dcer prožil ve vězeníJeho partnerkou byla také překladatelka Daniela Degtěvová, se kterou má syna Daniela Degtěva.

Znaky Magorovy poezie

Exprese,

Nedokončený rým,

Akrostich (báseň, v níž počáteční písmena, slabiky nebo slova každého verše nebo sloky tvoří slovo, jméno nebo větu)

Sarkasmus a ironie,

Vulgarismy x katolické prvky,

Sebevyjádření, existenciální hloubka,

Hledání sebe a Boha,

Spirituální charakter,

Oslovení, věnování konkrétním osobám, odkazy na jiné autory,

Básnické sbírky

samizdat:vydávání zakázané literatury nebo literatury zakázaných autorů

Magorův ranní zpěv, samizdat 1975 - souborné vydání jeho prvních básní

Magorova krabička, samizdat 1979

Mládí nevykouřené, samizdat 1975, 1979 a 1980 - ve všech třech prvních sbírkách je patrná inspirace poezií Egona Bondyho

Magorovo borágo, samizdat 1981

Magorova mystická růže, samizdat 1981

Magorovy labutí písně, samizdat 1985, Londýn 1989 - vrchol Jirousovy básnické tvorby;

autentické zážitky - vznikala ve valdickém věznění a byla z něj propašována do exilu, psaná často ironizující epigramatickou formou. Ve sbírce vystupuje řada reálných postav kulturního a veřejného života tehdejší doby a lze ji proto vnímat i jako svérázný básnický slovník představitelů tehdejšího disentu. Za ni také obdržel cenu Toma Stopparda.

Ukázka z knihy

lidi zde mají hrozné flastry

/ … /

kdo ohýbá mě Pane Ty?