Jaroslav Havlíček - Petrolejové lampy

Literárně historický kontext:

• narodil se 3. února 1896 v Jilemnici, byl druhorozený syn v učitelské rodině

• prozaik, romanopisec, povídkář, představitel psychologické prózy v období mezi válkami

• studoval gymnázium v Jičíně, kde složil roku 1913 maturitu, poté absolvoval jednoroční abiturientský kurz na obchodní akademii v Chrudimi a začal na přání rodičů studovat na Českém vysokém učení technickém v Praze obchodní vědu

• v roce 1915 musel narukovat do armády a po absolvování důstojnické školy v Kadani odešel na frontu, domů se vrátil počátkem roku 1919

• roku 1919 začal pracovat jako úředník v Živnobance a při zaměstnání dostudoval vysokou školu

• roku 1921 se oženil s dcerou jilemnického mydláře Marií Krausovou, se kterou měl syna Zbyňka (1922-1969, později se stal surrealistickým básníkem)

• literární tvorbě se intenzivně věnoval od poloviny 20. let, publikoval např.
  v časopisech Lumír, Zvon, Cesta, Sever a východ nebo i v Národních listech

• v jeho dílech často vystupují degenerovaní jedinci

• skvělé sugestivní líčení tragických osudů, místy až chladnokrevné vyprávění

• 7. dubna 1943 v Praze podlehl zánětu mozkových blan a umřel z fyzického vyčerpání

• Díla: Neviditelný - 1937, román je psychologickou studií patologické úchylky v rodině Hajnů. Ambiciózní inženýr se z touhy po kariéře přižení do bohaté, ale zdegenerované rodiny. Získá sice moc, ale ztrácí ženu a duševně je postižen i jeho syn. Ta třetí - 1939, román, v němž zbabělý a sobecký hrdina zničí lísku dvou charakterově rozdílných žen a sám volí smrt. Helimadoe - 1940, retrospektivní román o pěti dcerách, začátky jejichž křestních jmen skládají název, podivínského otce - lékaře. Neopatrné panny - 1941, naturistické-psychologický portrét dívek marně toužících po milostném
  a životním naplnění. Synáček - 1942, osudová psychologická groteska volně navazuje postavou hrdiny na Petrolejové lampy.

• Další představitelé tohoto období: Jarmila Glazarová - Vlčí jáma – psychologický román, Egon Hostovský - Případy profesora Kornera, Václav Řezáč – Svědek.

Děj:

Hlavní hrdinkou je pošetilá, ošklivá, nevkusná, svérázná, tvrdohlavá, ale také romantická, dobrosrdečná a stále toužící po lásce, Štěpka Kiliánová, dcera bohaté Anny a stavitele Kiliána. Vše začíná v době, kdy byla Štěpka ještě malá a hrála si na rodinném statku Vejrychovsku se svými staršími bratranci Janem a Pavlem. Postupem času se z nich stali dospělí mladí lidé, Štěpka začala hrát v divadelním souboru (měla obrovský talent), chystala si výbavu a toužila po lásce, dítěti a hodném muži. Čekala na pravou romantickou lásku, ale ta se ne a ne objevit. Když už ve svých třiceti letech skoro přestala doufat, že se ještě kdy vdá, přišel jí požádat o ruku právě její starší bratranec Pavel Malina, v té době již hejtman. Štěpka si sňatek s Pavlem obhájila i před rodiči, kteří jí to nechtěli dovolit, protože věděli, že se z Pavla na vojně stal opilec, hazardér a flamendr. Byla to všechno pravda, ale Štěpka si to kvůli touze po lásce a dítěti nechtěla přiznat. Po svatbě se oba novomanželé přestěhovali do nové vily na Vejrychovsku a po měsíci manželství, kdy se Pavel své ženy ani nedotknul, jí řekl, že si ji vzal pouze pro její bohaté věno, aby mohl splatit dluhy, kterými bylo Vejrychovsko po jeho vojenské kariéře zatíženo.