kaplicky-kladivo_na_carodejnice

VÁCLAV KAPLICKÝ – KLADIVO NA ČARODĚJNICE

Kladivo na čarodějnice je historický román, odehrávající se v 2. polovině 17. století v okolí Mohelnice - na Losinském panství, které bylo toho času ve správě pánů ze Žerotína. Jeho autorem je československý spisovatel Václav Kaplický. Jedná se o jeho nejvýznamnější dílo.

Název románu je převzat z latinského spisu Malleus maleficarum, který vydali roku 1488 ve Štrasburku dva němečtí inkvizitoři. Část této práce se stala celoevropským trestním zákoníkem soudní praxe.

Na motivy románu byl roku 1969 natočen film, jehož režisérem byl Otakar Vávra.

Charakteristika postav:

děkan Lautner - hlavní postava, velmi vzdělaný, hodný muž; zprvu bojuje o své „ovečky“, postupně se ovšem stává sám obětí Bobligova plánu; děkan se do poslední chvíle snaží upozornit na nespravedlnost a nesmyslnost celého případu, ale nikdo mu nevěnuje pozornost; později sám končí na hranici

Boblig - inkvizitor, zlý, hamižný, sobecký; nebojí se obětovat životy nevinných jen proto, že si chce žít jako v bavlnce; kdykoliv vidí v někom hrozbu, rozhodne se ho obžalovat z čarodějnictví, aby se ho zbavil; tím se jen zvyšuje počet obžalovaných a jeho osoby se obává čím dál tím více lidí

Zuzana - Lautnerova hospodyně, hrdá, hodná, upřímná, statečná; když je na ní použito tortury, také přiznává čarodějnictví; následně je odsouzena k upálení

Bobligovi komplici - kníže Liechtenstein, olomoucký biskup Liecht

Podrobný obsah:

Porodní bábě Dorotě Groerové z Vernířovic nedojila kráva a stará Davidka jí poradila, ať dá krávě svěcenou hostii, pak prý zase začne dojit. Groerová tedy požádá žebračku Marynu Schuchovou, ať jí přinese z kostela svěcenou hostii, dá jí pak za to máz hrachu a trochu ječné mouky. Žebračka poháněná hladem souhlasí a při mši přijme hostii, záhy jí však vyplivne a ukryje do šátku. Bohužel je odhalena a následně obviněna z čarodějnictví farářem Schmidtem. Všechny tři ženy (žebračka Schuchová, porodní bába Groerová a stará Davidka) jsou převezeny na zámek Velké Losiny, kde byly uvězněny a souzeny inkvizitorem Bobligem z Edelstadtu. Ženy samozřejmě čarodějnice nebyly, ale po výsleších, ve kterých je Boblig nařkl z létání na Petrovy kameny, kde obcovaly s galány, a po tortuře se ke všemu doznaly a později byly upáleny. Toto však byl jen začátek krvavého masakru. Ziskuchtivý Boblig se svým pomocníkem Ignácem začal postupně obviňovat z čarodějnictví další a další občany Velkých Losin a později i Šumperka. Vybíral si hlavně bohaté, neboť vždy získal nějakou část jejich majetku. Jednotlivé procesy probíhaly vždy velice pomalu, protože čím delší byly, tím větší zisk z toho Boblig měl. Nehrozilo, že by z toho někdo z obviněných vyvázl živý, neboť i ten nejsilnější a nejodvážnější člověk se po opakovaném mučení přiznal k věcem, které jim Boblig doslova nadiktoval.