Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




kaplicky-kladivo_na_carodejnice

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (41,5 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

VÁCLAV KAPLICKÝ – KLADIVO NA ČARODĚJNICE Kladivo na čarodějnice je historický román, odehrávající se v 2. polovině 17. století v okolí Mohelnice - na Losinském panství, které bylo toho času ve správě pánů ze Žerotína. Jeho autorem je československý spisovatel Václav Kaplický. Jedná se o jeho nejvýznamnější dílo. Název románu je převzat z latinského spisuMalleus maleficarum, který vydali roku 1488 ve Štrasburku dva němečtí inkvizitoři. Část této práce se stala celoevropským trestním zákoníkem soudní praxe. Na motivy románu byl roku 1969 natočen film, jehož režisérem byl Otakar Vávra. Charakteristika postav: děkan Lautner - hlavní postava, velmi vzdělaný, hodný muž; zprvu bojuje o své „ovečky“, postupně se ovšem stává sám obětí Bobligova plánu; děkan se do poslední chvíle snaží upozornit na nespravedlnost a nesmyslnost celého případu, ale nikdo mu nevěnuje pozornost; později sám končí na hranici Boblig - inkvizitor, zlý, hamižný, sobecký; nebojí se obětovat životy nevinných jen proto, že si chce žít jako v bavlnce; kdykoliv vidí v někom hrozbu, rozhodne se ho obžalovat z čarodějnictví, aby se ho zbavil; tím se jen zvyšuje počet obžalovaných a jeho osoby se obává čím dál tím více lidí Zuzana - Lautnerova hospodyně, hrdá, hodná, upřímná, statečná; když je na ní použito tortury, také přiznává čarodějnictví; následně je odsouzena k upálení Bobligovi komplici - kníže Liechtenstein, olomoucký biskup Liecht Podrobný obsah: Porodní bábě Dorotě Groerové z Vernířovic nedojila kráva a stará Davidka jí poradila, ať dá krávě svěcenou hostii, pak prý zase začne dojit. Groerová tedy požádá žebračku Marynu Schuchovou, ať jí přinese z kostela svěcenou hostii, dá jí pak za to máz hrachu a trochu ječné mouky. Žebračka poháněná hladem souhlasí a při mši přijme hostii, záhy jí však vyplivne a ukryje do šátku. Bohužel je odhalena a následně obviněna z čarodějnictví farářem Schmidtem. Všechny tři ženy (žebračka Schuchová, porodní bába Groerová a stará Davidka) jsou převezeny na zámek Velké Losiny, kde byly uvězněny a souzeny inkvizitorem Bobligem z Edelstadtu. Ženy samozřejmě čarodějnice nebyly, ale po výsleších, ve kterých je Boblig nařkl z létání na Petrovy kameny, kde obcovaly s galány, a po tortuře se ke všemu doznaly a později byly upáleny. Toto však byl jen začátek krvavého masakru. Ziskuchtivý Boblig se svým pomocníkem Ignácem začal postupně obviňovat z čarodějnictví další a další občany Velkých Losin a později i Šumperka. Vybíral si hlavně bohaté, neboť vždy získal nějakou část jejich majetku. Jednotlivé procesy probíhaly vždy velice pomalu, protože čím delší byly, tím větší zisk z toho Boblig měl. Nehrozilo, že by z toho někdo z obviněných vyvázl živý, neboť i ten nejsilnější a nejodvážnější člověk se po opakovaném mučení přiznal k věcem, které jim Boblig doslova nadiktoval. Jedním z Bobligových cílů byl i šumperský děkan Kryštof Alois Lautner, jenž už zpočátku odhalil jeho pravé zájmy a ostře proti němu vystupoval i u samotného olomouckého biskupa. Nejdříve Boblig obvinil a následně i odsoudil k smrti Lautnerovu mladou kuchařku Zuzanu Voglickovou a poté i jeho nejlepší přátele. Všichni pod tlakem tortury potvrdili Bobligova obvinění proti Lautnerovi. Pak Lautner znenadání obdrží od svého přítele mohelnického děkana Winklera pozvání na posvícení. Nic netušící Lautner nabídku od starého přítele přijme a vydá se do Mohelnice, tam je však na něj nachystaná léčka. V Mohelnici je zatčen a následně uvězněn. I na něm je opakovaně vykonávaná tortura a i když Bobligovi dlouho vzdoroval, po těžkém mučení na skřipci se i on přiznal k hrůzným činům, které nikdy nespáchal. Nakonec je mu sdělen rozsudek - upálení a ještě před smrtí na Šibeničním vrchu byl světícím biskupem odsvěcen. Inkviziční procesy právníka Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu, který má na svědomí přes stovku mrtvých, končí až po osmi letech, kdy ho odvolá samotný císař, protože ani on nevěřil v pravdivost výpovědí osob přiznaných u mučení. Kniha končí návratem Kašpara Huttera, jednoho z Lautnerových přátel, který utekl ze Šumperka, když začal tušit, že i on bude jednou křivě obviněn z čarodějnictví. Když se dozví o smrti své ženy a svých přátel, sám sebe se ptá, zdali i on a jeho mrtví přátelé nenesou nějakou část viny na masakru způsobeném Bobligem, když místo toho, aby se bránili, čekali na zázrak. Hlavní myšlenka díla: Román popisuje období čarodějnických procesů, k nimž došlo na severní Moravě v 2. polovině 17. století. Proces navenek předstíral tažení proti černé magii, ve skutečnosti však sloužil k nestydatému obohacování inkvizitorů. Autor zde upozorňuje na rizika, ke kterým může dojít, když se moc dostane do rukou nesprávného člověka (totalitní režimy). Umělecké a kompoziční prostředky: - dílo je psáno vEr-formě - často se objevujíhistorismy - slohový postup popisný, vyprávěcí - strohost, realistické vykreslení doby čarodějnických procesů – tortura - psychika lidí - nesmyslnost celého konání Autor: Václav Kapický (*28.08.1895 - †04.10.1982) byl prozaický spisovatel. Narodil se na samotě Červený Dvůr v rodině nájemce statku. Otec však záhy onemocněl a rodina se odstěhovala do Tábora, kde obživu obstarávala hlavně matka ručními pracemi a různými službami v domácnostech. Střední vzdělání ukončil na táborské reálce maturitou. Po studiu pracoval jako dělník na železnici. V roce 1915 byl odveden do války a na haličské frontě se dostal do zajetí. Na Ukrajině v zajateckém táboře v Berdičevu vstoupil do československých legií. V červenci 1917 se účastnil bitvy u Zborova, byl uvězněn u Vladivostoku a domů se vrátil v roce 1919. Začal pracovat v levicovém Svazu československých legionářů, potom na ministerstvu obrany. Od roku 1922 působil jako redaktor v nakladatelstvích, z nichž některá i řídil, např. Pokrok, Melantrich, Čin aj. Tehdy se seznámil s řadou spisovatelů, zvlášť blízké přátelství navázal s J. Horou. Na jeho radu se začal pokoušet o nenáročnou beletrii pro lidového čtenáře. Byl zakládajícím členem Společnosti pro kulturní a hospodář

Témata, do kterých materiál patří