Karel Jaromír Erben - Kytice

Polednice

Tato báseň vypráví o matce, která v rozčilení zavolala na své neposlušné dítě Polednici. Když se Polednice skutečně objevila ve dveřích a žádala matku, aby jí dítě vydala, matka nechtěla a prosila Polednici, aby odešla pryč. Chytila své dítě do náručí a chránila ho před Polednicí a mačkala tak silně, že jej udusila. Později přišel její manžel z práce domů, uviděl svou ženu, jak pláče a drží svého malého synka mrtvého v náručí.

Král země jednou zabloudil při lovení zvěře. Přijel k chalupě, kde chtěl požádat o vodu. Krásná dívka, Dorotka, která vyšla z chalupy, se mu ihned zalíbila. Rozhodl se, že se s ní ožení. Druhý den král přijel znovu a žádal nevlastní matku, aby mu Dorotku dala za ženu. Matka mu nabízela vlastní dceru, ale král odmítl. Přikázal jí, aby nevlastní dceru další den doprovodila na hrad. Ráno se matka s dcerami vydaly na cestu. Když přišly do lesa, obě ženy usekly Dorotce nohy i ruce a vypíchly jí oči. Tělo ponechaly v lese a nohy, ruce i oči vzaly s sebou na hrad. Tam vydávala matka svoji vlastní dceru za Dorotku. Protože si dívky byly podobné, král nic nepoznal a vzal si špatnou nevěstu. Po svatbě musel odjet do boje. Zatím se měla jeho žena pilně věnovat kolovrátku. V pustém lese se náhle objevil stařeček, který Dorotčino tělo odnesl do jeskyně. Nařídil svému pacholeti, aby vzalo zlatý kolovrat a prodalo jej na královském hradě za dvě nohy. Potom pachole prodávalo zlatou přeslici za dvě ruce a zlatý kužel za dvě oči. Stařeček přinesené části přiložil k ranám a tělo bylo jako dříve. Když vložil oči do důlků, panna se kolem dívala, ale viděla jen sebe samotnou. Když se král vrátil z boje, žena se mu pochlubila, co z lásky k němu koupila. Sedla ke zlatému kolovrátku, ale jak zatočila, ozvala se písnička. Zlatý kolovrátek prozradil králi strašlivý čin, který spáchala jeho žena s matkou na pravé nevěstě. Král nemeškal a jel do jeskyně pro Dorotku. Byla nová svatba a matka s dcerou dostaly, co zasloužily. Ruce a nohy jim byly uťaty, oči vyňaty. Zlo bylo potrestáno a zlatý kolovrat již nikdo neuviděl, ani neuslyšel.

Štědrý den

Den před Štědrým dnem přijde Hančin přítel a požádá dívku o ruku, ta souhlasí. Na Štědrý den sedí panny, mezi nimiž je i Hana a Marie, v komůrce a předou. Existuje tradice, že kdo se podívá o půlnoci po Štědrém dnu do jezírka, kde se sklání vrba, uvidí svou budoucnost. I jdou dvě panny k jezírku. Hana poklekne a vidí svého chlapce Václava a svatbu. Tu poklekne druhá panna, Marie, a vidí kostel a rakev. Vše se dle věštby vyplní - Hanka si bere v létě Václava a na podzim umírá Marie. Přijde zima, děvčata opět sedí a předou, a vzpomínají na Hanku a Marii.

Holoubek

Žena, která otrávila svého muže, se prochází po hřbitově, když vtom jede okolo pohledný mladík. Přemlouvá vdovu, aby netruchlila, zapomněla na svého mrtvého muže a vzala si jeho. Do třetího dne na mrtvého žena úplně zapomene. Do měsíce se provdá. Nový ženich ji nabádá k radosti a veselí s tím, že nebožtík nic nevidí a ani neslyší. Nad hrobem vyroste dub, kde sedává bílý holoubek a velmi žalostně zpívá, "až z toho srdce puká". Nejvíce bývalé vdově, která už nemůže překonat své výčitky svědomí a skočí do vody a utopí se. Žena je pohřbena v poli žita, na křižovatce, pod velikým kamenem.