Literární interpretace č. 11 - Povídky

1. Indiánský tábor

• Kolize: příjezd otce a Nicka do indiánské osady

• Krize: útrpný dlouhý porod Indiánky

• Peripetie: dítě nakonec narozeno

• Katastrofa: odhalení mrtvého manžela Indiánky

1. Velice krátká povídka

• Kolize: seznámení Luz a vojáka, neúspěšný sňatek

• Krize: hádka mladého páru, voják se vrací do války

• Peripetie: Luz se má vdávat za italského maršála

• Katastrofa: Luz se nakonec vdávat nebude; voják nakažen kapavkou

1. Vojákův návrat

• Expozice: pozdní návrat Krebse z války

• Kolize: těžké prožívání poválečného života, nepochopení místní společnosti

• Krize: rozmluva se sestrou; matce říká, že nemá nikoho rád

• Katastrofa: utěšení matky lží

1. Kočka v dešti

• Expozice: seznámení s americkými manžely v italském hotelu

• Kolize: žena spatří venku v dešti kočku

• Krize: žena povídá manželovi o svých nesplněných tužbách; toho to nezajímá

• Katastrofa: žena dostává kočku od hoteliéra

1. Můj táta

• Expozice: seznámení s Joem a jeho tatínkem

• Kolize: táta se dříve věnoval jezdectví, poslední dobou ale spíše posedává a pije

• Peripetie: táta se vrací po nějaké době zpět mezi žokeje se svým vlastním koněm

• Katastrofa: táta umírá; zmatenost Joea

1. Banální povídka

netradiční kompoziční oblouk, nejprve nahlížíme do pokoje neznámého muže, který si čte noviny; prostřednictvím nich komunikuje s místním světem; až pak se dozvídáme, že šlo o slavného toreadora

4. JAZYKOVÁ VRSTVA

Autor vypráví velmi jednoduše, srozumitelně a přes četnost dlouhých souvětí se tu nesetkáme s žádným složitým slovním spojením. Povídky jsou psány spisovným jazykem (u dialogů a vyprávění dítěte v Mém tátovi - zdrobněliny) a občas i jazykem nespisovným až vulgárním. Autor chce zejména zachytit autenticitu prostředí, ve kterém žil, bez sebemenších okras a ozdob. Z toho mála jazykových prostředků se nejčastěji objevují metafory (např. „ještě piju jejich whisky“), dysfemismy (např. „podvodník jeden“, „kurvo“) či řečnické otázky (např. „Měla princezna Pocahontas dvojí tvář? Znala čtvrtý rozměr“).

1. VLASTNÍ NÁZOR

Musím se přiznat, že Hemingwayovy povídky nebyly úplně mým šálkem čaje. Co vystihl perfektně mnohdy nečekanou pointou, zbytečně roztáhl do několika stránek. Hlavně Můj táta by se obešel bez tak dlouhého úvodu plného několika větných souvětí; příběh byl navíc vyprávěný bez ladu a skladu „jakoby dětskýma očima“. Co se týče Banální povídky a Kočky v dešti, zůstává zde místo pro diskusi nad skutečným poselstvím těchto útlých povídek. Otázkou je, jestli to tak autor zamýšlel, neboť zde ani pointa podle mého názoru nebyla efektivně vystihnuta. Někde mezi kladným a záporným hodnocením je umístěn Indiánský tábor, zvláštní směsice opět dětského fantazijního úhlu pohledu a kruté reality. Krátké štěstí Francise Macombera bylo rozhodně zajímavou exkurzí do nitra obou manželů žijících zdánlivě šťastným životem, kvituji rozhodně překvapivou pointu s nejednoznačným koncem; ruší akorát táhlé popisy jednotlivých lovů. Ovšem nejlépe do mozaiky povídek zapadají ty, jež reflektují válku. Nehledě na to, kdo se ocitá v této hrozné situaci, každého nějak postihne, ať už z hlediska lidských vztahů ve Velmi krátké povídce anebo personálních problémů a asociálnosti ve Vojákově návratu. Jeho chladný přístup k postavám a resp. k sobě samému a zajímavě otevřené konce nechají čtenáře ještě dlouho přemýšlet.