Literární interpretace č. 11 - Povídky

Nick se s otcem lékařem a strýcem Georgem vypravují do indiánské osady, kde má Nickův otec pomoci mladé Indiánce s protáhlým porodem. Zatímco Indiánce se narodil zdravý malý chlapec, její manžel se nervově zhroutil a prořízl si hrdlo. Nick mrtvé tělo spatří a při návratu domů si uvědomí opravdovou hodnotu svého života.

1. Velice krátká povídka

Sestřička Luz a mladý voják se seznámí v Padově, plánovanou svatbu jim překazila válka a vojákovo uzdravení. Pár se pohádá, neboť Luz se nechtěla vrátit po válce domů do USA. Po několika neodeslaných dopisech se na vojáka vykašle a plánuje si neúspěšně vzít jednoho italského markýze. Voják po válce vede doma rozmařilý život a je nakažen kapavkou.

1. Vojákův návrat

Krebs se snaží po válce zařadit do normálního života v USA, ale nedaří se mu to kvůli neustálým pocitům odlehlosti a úzkosti. Navíc nikdo již nechce poslouchat jeho vyprávění o realitě války a tak si vymýšlí lži. Jednou mladší sestře slíbí, že bude hrát jejího přítele a matce řekne do očí, že nemá nikoho rád a následně ji utěšuje lží, že si najde práci a děvče.

1. Kočka v dešti

Nespokojení manželé jsou v rámci dovolené ubytování v malém italském hotelu. Američančin manžel nevykazuje o ženu zájem. Když spatří venku kočku, které se hned zatoulá, popisuje manželovi vše, co by chtěla, hlavně tu kočku. Tu ji však až nakonec pošle přes služku vstřícný hotelový padrone.

1. Můj táta

Chlapec Joe líčí dobrodružství se svým tátou, zejména jeho nadšení pro jízdu na koni jako žokej. Když se po několika letech otec účastní dostihů, je při překonávání překážky shozen z koně a umírá. Zatímco ostatní žokejové si o něm povídají jako o ničemovi a podvodníkovi, Joe svého tátu nepřestává obdivovat a litovat.

1. Banální povídka

Známý toreador Manuel Garcia Maera, kterému již brzy zazvoní hrana, si naposledy pročítá časopis Forum a zamýšlí se nad dnešním světem. Po smrti a pohřbu je jeho sláva zapomenuta.

Děj – syžet: Povídky obsahují minimum přímé řeči a dialogů jako takových, autor spíš posouvá děj svým dynamickým vyprávěním a popisováním, zejména u scén akčních/dobrodružných. K jediným vyostřeným konfrontacím dochází v Krátkém štěstí Francise Macombera, jinak jsou Hemingwayovy postavy málomluvné, ne-li nemluvné. O to větší důraz je pak kladen na vyřčená slova (nejvíce účinný ve Vojákově návratu). Často se opakuje tragický konec – smrt hlavní nebo vedlejší postavy.

Vypravěč: Všechny povídky jsou více či méně autobiografické a autor sice zdánlivě stojí nad příběhem, avšak čtenáři jistě zaregistrují jeho hluboký otisk. Kromě Mého táty vyprávěného v ich-formě, jsou všechna díla líčena er-formou. V Mém tátovi a Indiánském táboře jsou stopy autora očividné, neboť oba příběhy jsou založeny na Hemingwyově skutečném vztahu s otcem. Rovněž ve válečně tematizovaných povídkách lze postřehnout autorovu nenávist vůči válce (Vojákův návrat, Velice krátká povídka).