Literární interpretace č. 14 - Romance pro křídlovku

Děj – syžet: Děj je vyprávěn v několika časových rovinách, opírá se o opakující se veršové motivy („Já umřít? Už dnes je mne víc“, „Sedím v okně a bdím. Musím bdít.“ ). Nad každým časovým úsekem se objevuje datum a děj je posouván dopředu zejména slovesy vyjadřující činy a pohyby, občas i stručnými dialogy (objevuje se přímá řeč) a vnitřními monology. Ovšem v promluvách vypravěče k sobě a ke čtenářům (v noci 28. srpna 1930) a reflektování děje (pasáže v závorkách) je děj značně retardován. Skladba proto neustále balancuje mezi lyričnem a epičnem blížící se až k básni v próze. Verš je strukturován velmi volně (až na pár rýmujících se slok) a jednotlivé sloky mají jejich libovolný počet. Nový verš je vždy odsazený tak, aby jakoby navazoval na umístění konce verše předešlého.

Vypravěč / Lyrický subjekt: Děj je vyprávěn v ich-formě. Lyrickým subjektem je v poemě autor sám, který jednak do děje zasahuje v podobě Františka a jednak jej i reflektuje ať už v noci 28. srpna 1930 nebo na konci roku 1961. Jeho postoj k postavám je založen na silné subjektivitě.

Prostředí: Příběh se odehrává v rozmezí let 1930 – 1961 ve vypravěčově rodišti v Lešanech a v okolí. Poema obsahuje pár vzpomínek z Františkova dospívání, dále události kolem příjezdu pouti a úmrtí dědečka ve dnech 27. - 29. srpna 1930, opětovné příjezdy poutí v červnu 1933 a1934 a listopadové setkání Františka a Viktora na přelomu 40. a 50. let.

Postavy:

FRANTIŠEK – mladý, zmatený, citlivý a vášnivý hoch; řeší vnitřní spor mezi přitažlivostí Tonky a bláznivou zamilovaností k Terině; s Terininou smrtí se nesmířil

TERINA – mladá, prostá a optimistická dívenka od kolotočů

DĚDEČEK – pomatený stařec, mluví pouze k mrtvým příbuzným a přátelům – jakoby mimo pozemský život; Františka poznává až těsně před svou smrtí

TONKA – frivolní a prostopášná samice

VIKTOR – materialistický kolotočář, z důvodů tradice si chce vzít Terinu za ženu, se svým sokem Františkem se po letech usmíří

TATÍNEK – zmiňován ve vzpomínkách Františka; není smířen s dospěním chlapce, chtěl z něj mít učitele; po smrti dědečka přijíždí a truchlí nad jeho mrtvým tělem

TETA – objevuje se s tatínkem po dědově smrti a dále v červenci roku 1934, kdy se snaží komunikovat se zdrceným Františkem po Terinině smrti

3. KOMPOZIČNÍ VRSTVA

Kompozice díla je roztříštěná, děj se celkově odehrává ve třech časových rovinách. Středovým bodem, ve kterém hlavní hrdina reflektuje veškeré minulé události, je noc 28. srpna 1930 a potažmo i, se střípky budoucnosti, listopad roku 1961 – rok, ve kterém Hrubín dílo napsal. Děje v minulosti i budoucnosti se paralelně posouvají, zatímco vypravěč děj komentuje během těch dějů a v samostatných pasážích právě 28. srpna v noci.