Literární interpretace - Lakomec
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Kompoziční části díla:
Expozice: Eliška se Kleantovi svěřuje o lásce k Valérovi, ten zase jí o lásce k Marianě
Kolize: Harpagon poví svým dětem o lásce k Marianě, záhy organizuje sňatek Anselma a Elišky i svoji svatbu s mistrem Jakubem a Frosinou
Krize: návštěva Mariany, Harpagonovy námluvy, střet Kleanta s otcem o Marianino srdce; Frosina vymýšlí nový plán ke spokojenosti Harpagonových dětí
Peripetie: krádež Harpagonovy pokladničky, její vyšetřování a obvinění Valéra; v důsledku nedorozumění odkrývá Valér Harpagonovi své city
Katastrofa: příjezd Anselma a odkrytí původu Mariany a Valéra; Harpagon se vzdává Mariany a získává znovu ukradenou pokladničku
4. JAZYKOVÁ VRSTVA
Jelikož jedním z hlavních témat hry je maloměšťáctví, je tu spíše přítomna hovorová vrstva jazyka, leč Harpagon a společensky výše postavené postavy mluví značně spisovněji. Dílo je napsané srozumitelně a bez zbytečných archaismů a historismů, čemuž pomáhá i prozaická podoba. Jazykových prostředků přesto je velké množství a nejvíce se autorův styl uplatňuje při slovních přestřelkách, kde mnohdy dochází k vtipným nedorozuměním. Z důležitých figur je důležité zde jmenovat hlavně časté exklamace (např. „Zloděj! Zloděj! Vrah! Pomoc, vrah! Policie! Panebože! To je konec, zavraždili mě!“), epizeuxisy (např. „Hotovo, hotovo!“), apostrofy (např. „Můj ty božínku!“), metafory (např. „ …láska je často ovocem manželství.“) a rovněž citově zabarvená oslovení (jako např. hejsku, darebáku) a ironické náznaky (např. „Já říkal něco takovýho?“).
VLASTNÍ NÁZOR
Tato v tehdejší době podceňovaná komedie je poučnější, než si kdekdo dokáže představit. Autor se zde nesnaží jakkoli sympatizovat ústředního hrdinu, ale naopak - tento snad nejznámější skrblík v dějinách je v knize zobrazen až do morku kosti jako záporná postava kompenzující si svoji závislost na penězích bezcitností a absencí štědrosti na svých dětech a poddaných. Zavděčit se mu může jen člověk, který mu buď přináší jistý peněžní zisk anebo který mu v jeho obchodech nepřekáží. Jakžtakž se stává zvladatelným pro okolí i pro sebe sama ovšem do té doby, než ztratí tu jedinou jistotu na světě. Pak už jeho život postrádá smysl.
Toto dílo bych doporučil všem, zejména v kvalitní divadelní podobě, kde by mohla být zřejmá i ona tragikomická tónina hry, a tak může mít její poselství větší efekt. Líbí se mi zejména rozpolcené osobnosti takřka všech postav a nadčasovost ústředního tématu - tedy nenapravitelné chamtivosti.
Už několikrát jsem zde zmínil onen hluboký význam konce příběhu Lakomce. Chápu ho spíše jako naoko dobrý, spíš se tu naopak potvrzuje zatracení Harpagona, jelikož se s Anselmem nacházeli v úplně stejné situaci. Oba dva si měli vzít původně dcery toho druhého, oba dva jsou vdovci, oba dva jsou movití, ale jejich přístup se absolutně liší. Zatímco Harpagon se raduje nad nalezením své pokladničky s nikdy nevyužitými penězi, Anselm ochotně přislibuje všechny dluhy splatit a je nadšen ze znovunalezení a ze štěstí svých dětí. Koho asi čeká absolutní zkáza a konec života bez lásky? K této úvaze přidávám úplný konec veselohry: „…HARPAGON: A zaplatíte komisaři vy? ANSELM: Zaplatím. A teď honem, honem k mamince, aby se mohla radovat s námi. HARPAGON: A já, ty můj poklade, k tobě!“