Literární interpretace - Lakomec

Šimon Žáček, 2. B

LITERÁRNÍ INTERPRETACE č. 4

1. Název díla: Lakomec

Autor: Molière

Přeložil do češtiny: Vladimír Mikeš

Základní informace o autorovi: Jean-Baptiste Poquelin (r. 1622 - r. 1673) byl nejvýznamnějším klasicistním tvůrcem komedií. Narodil se v Paříži jako syn dvorního čalouníka. Už odmala ho to táhlo k divadlu, leč jej rodiče dali na práva v clermontské jezuitské koleji. Přesto nikdy toto povolání nevykonával a po studiu vytvořil za pomocí dramatika Pierra Corneille kočovný divadelní spolek Skvělé divadlo. Tehdy začal používat pseudonym Molière, aby nedělal svým nuzným povoláním herce rodině ostudu. Na začátku se při působení v Paříži společnosti nedařilo nejlépe a Molière na chvíli končí ve vězení pro dlužníky. A tak se Molière s trupou vydali na jih Francie, kde postupně získali podporu bratra krále Ludvíka XIV. Postupně se dostává spolek do povědomí francouzské smetánky a postupně si ji začíná oblibovat i samotný král. Po roce 1660 získává místo královského dramatika a píše svá nejznámější díla. Zemřel roku 1673 při hraní hlavní role ve hře Zdravý nemocný. Za jeho život vystřídal několik povolání, která dokázal skloubit perfektně dohromady - ať už šlo o kulisáka, režiséra, dramatika nebo herce. Nejen jeho porušení standardů a inovace do žánru komedie ho začlenila mezi světoznámé legendy. Nejvíce poutavá na jeho dílech je ona nadčasovost a nahořklost zejména na konci spějící k lehké Molière tragikomičnosti. Mezi jeho další významné hry lze zařadit například Misantrop nebo Dona Juana. Molière bral inspiraci nejen z antických a renesančních komedií, ale rovněž i z děl svých současníků - Pierra Corneilla a Jeana Racina.

1. 1. Literární druh díla: drama

Literární žánr díla: komedie

Námět díla: Hrozba sobeckého a bezcitného života, zhoubného nahrazení základní životní hodnoty hodnotou materiální pro okolí.

2. TEMATICKÁ VRSTVA

Děj – fabule: Harpagon, starý ovdovělý lichvář, se rozhodl se na stará kolena znovu oženit s půvabnou a chudou dívkou Marianou, která poslušně pečuje o svoji nemocnou maminku. Plány se mu ale zkříží, když přijde syn Kleant s tím, že Marianu miluje také. Rovněž Harpagonova dcera Eliška je zamilovaná, konkrétně do neapolského šlechtice Valéra, který chce být své vyvolené po blízku jako lakomcův sluha. Sám Harpagon má ale s Eliškou jiné plány, chce ji kvůli peněžnímu zisku provdat za movitého starce Anselma. Na své plány s Marianou hodlá Harpagon využít dohazovačku Frosinu, která ale po zjištění o Harpagonově lakomství začíná konspirovat proti němu. Mezitím se Kleant dostává se svým otcem do ostré hádky, jíž záhy řeší rafinovaná krádež Harpagonovy pokladničky, kterou zajistil Kleantův sluha. Náhle se Harpagon ocitá na dně a v záchvatu vzteku obviní z krádeže loajálního "sluhu" Valéra, Valér se ohrazuje a nevědomky prozrazuje nejen své záměry, ale i urozený původ. Po příchodu Anselma kvůli podepsání sňatkové smlouvy s Eliškou se ukazuje, že Mariana a Valér jsou sourozenci a Anselm je jejich otcem a že rodinu rozdělila mořská bouře. Z čiré radosti nechává všechny peněžní resty zaplatit a usmiřuje Harpagona s Kleantem; tak získává Harpagon zpět svou střeženou pokladničku.