Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Literární interpretace - Pásmo od Apollinairea

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (21,9 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Šimon Žáček, 3. B LITERÁRNÍ INTERPRETACE č. 9 Název díla: Pásmo Autor: Guillaume Apollinaire Přeložil do češtiny: Karel Čapek Základní informace o autorovi: Guillame Apollinaire (r. 1880 – r. 1918) byl významným francouzským básníkem na přelomu 19. a 20. století. Jeho matka byla polskou šlechtičnou a otec pro svou krátkou působnost v Apollinairově životě zůstává neznámý. Dětství prožil v Monaku a později se přestěhoval do Paříže. Zde postupně zakládá několik novátorských novin a časopisů (např. Ezopova hostina nebo Pařížské večery) a vytváří svá klíčová díla. Mezitím byl roku 1911 krátce pozdržen ve věznici La Santé, jelikož byl jedním z podezřelých z krádeže fénických sošek. Avšak ani toto ani jeho pozdější zranění během první světové války Apollinaira nezastavilo v neustálé tvorbě, jíž se zařadil do legendární Monparnasské umělecké komunity v Paříži. Roku 1918 se oženil, bohužel krátce nato ve svých 38 letech zemřel následky nákazy španělskou chřipkou. Dodnes je označován za pokrokového a inovativního poetu, zakladatele nové moderní lyriky, jehož dílo (hlavně sbírky Alkoholy, Kaligramy, Nalezené básně nebo avantgardní dramatické libreto Prsy Tiréziovy) obsahuje avantgardní a surrealistické prvky – z toho důvodu jsou jeho básně označovány jako kubofuturistické. Mezi jeho současníky lze zařadit třeba básníky Maxe Jacoba, Blaise Cendrarse nebo autorovu partnerku Marie Laurencin. Pásmem (rozsáhlá volná báseň), z něhož vznikl samostatný žánr, inspiroval několik světových i českých básníků (např. Karel Čapek). 1.Literární druh díla: lyrika Literární žánr díla: pásmo Námět díla: Surrealistická úvaha o životě založena na volných asociacích, prolínání několika skutečností, ztráta významu vzdálenosti, reflektování autorova vztahu ke světu a jeho vzpomínek mísících se s přítomností. 2.TEMATICKÁ VRSTVA Děj: Zdánlivě se v této básni nic neděje, ale pozorné oči mohou najít jakési tři části, ze kterých se Pásmo skládá. První částí se autor loučí s věcmi z minulosti a vítá přítomnost 20. století, které je plné dynamického až chaotického způsobu života. Ve druhé části se s autorem vydáváme do různých evropských míst a měst (např. Praha, Amsterodam, Marseille, Středomoří). V části třetí se Apollinaire zamýšlí nad životem samým, přirovnává život k opojení alkoholem a ač jeho vzpomínky nejsou jen světlé, v důsledku je za něj vděčný. Děj je zásadně zdynamičtěn absencí jakýchkoli interpunkčních znamének a vystihnutím několika různých tematických celků a pocitů v pár verších. Absentuje taktéž retardace děje a přímá či nepřímá řeč. Verše jsou rozděleny do strof s libovolným počtem veršů, převažuje tu rým sdružený AABB, avšak není to pravidlem. Lyrický subjekt: Vypravěč (autor sám) je dominantní postavou celého příběhu, o čemž vypovídá i jakýsi vnitřní monolog, který mezi sebou on a jeho alter ego vedou. Prostředí: Děj, jež je zásadně realizován v Apollinairových myšlenkách, se odehrává převážně na různých místech v Paříži v současnosti a dalších již uvedených evropských místech spjatých s autorovým životem. 3.KOMPOZIČNÍ VRSTVA Kompozici Pásma nelze úplně pro svou polytematičnost a prolínání několika časových rovin s absencí přesně vyměřených vzdáleností určit. Avšak dala by se rozdělit na právě ony tři části složené z několika mini-kompozic, jež se na sebe volně asociují – jinak je kompozice roztříštěná. 4.JAZYKOVÁ VRSTVA Apollinaire touto básní dokázal, že je opravdu geniální mistr slova. Tolik různých slovních hříček, postřehů a jazykových prostředků najednou jsem snad nikdy neviděl. Básník používá spisovné, knižní, ale i lidové výrazivo (i přechodníky – např. jda). V díle autor využívá také různých odborných termínů (např. pihi, mišpule) a geografických názvů (např. Panna v Chartes, mezi třídou des Ternes a ulicí Aumont-Thiéville). Z díla lze vyčíst autorovu inspiraci antickou mytologií, biblickými příběhy či okultismem. Z figur a tropů se zde nachází: anafora (např. „Toť krásná lilie již všichni pěstíme Toť rusovlasá pochodeň jež větrem nehasne Toť bledý a nachový syn bolestiplné ženy…“), pleonasmus (např. „plá výhní pekelnou“, „Rdíte se studem…“), enumerace (např. „havrani sovy sokoli naši ptáci“, „ibisi marabuti plameňáci“), onomatopoie(např. „řvou řičí a víří“), apostrofa (např. „Pastýřko Eiffelko“), epizeuxis (např. „Sbohem sbohem…“), přirovnání (např. „míšenka přesličná“, „palčivý jako života bol“), metafora (např. „Nižší Kristové temných nadějí a tužeb“), synekdocha (např. „Sepií hlubinných se děsí oči naše“), epiteton ornans (např. „spanila hlubinná“), personifikace (např. „Nápisy na zdech a tabulích štíty a vyhlášky Vřeští a štěbetají“), ironie (např. „Čteš letáky ceníky plakáty jež zpívají hlasitě Toť dnešní poesie zatím co prózou žurnály sytí tě“) atd. VLASTNÍ NÁZOR Podle mě se jedná o úchvatnou a strhující netradiční báseň, která se zpočátku může zdát prvoplánová, avšak o to víc jsem si všímal autorovy geniality a s jakou samozřejmostí na sebe váže jednu asociaci za druhou. Každý z prolínajících se obrazů působí velmi monumentálně a osobně jsem se s hodně Apollinairovými pocity ztotožňoval. Jeden z vynikajících postřehů byl hned na úvodu ten o tom, že jediné křesťanství je neantické anebo moderní význam slov prózy a poezie. Doporučil bych tu báseň (opakovaně) číst všem, kteří se nebojí smýšlet o světě a o životě trochu jinak, neboť náboj básně spočívá právě v rozmanité škále dojmů z ní. Použitá literatura:https://is.muni.cz/el/1421/podzim2014/FJPR0041/um/50509836/Apollinaire__Pasmo__K._Capek.pdfhttps://cs.wikipedia.org/wiki/Guillaume_Apollinaire

Témata, do kterých materiál patří