Literární interpretace - Zločin a trest

Děj – syžet: Román je rozdělen do šesti částí a epilogu, všechny části se skládají z jednotlivých kapitol. Dílo je bohaté na vnitřní monology týkající se rozporů v nitru protagonistů, dále také na dialogy s mnohdy zajímavou nečekanou výměnou názorů, kde se mohou postavy ukázat v pravém světle. Důležitou úlohu mají ve vyprávění i podrobně či hrubě vylíčené sny. K efektu pomáhá četné užití jak přímé řeči (živé dialogy/monology), tak řeči nepřímé a polopřímé (vnitřní monology). Román je psán velmi dynamicky, absentují tu zdlouhavé popisy krajiny nebo lyrické pasáže. Inteligentně se proplétají veškeré dějové linie tak, že v pravý čas začínají a končí, nedochází k rozuzlení všech příběhů až ke konci, avšak postupně – aby se čtenář neztratil. Rovněž postavy jsou jasně vykresleny jak z perspektivy veřejného vnímání, tak z vlastního pohledu.

Vypravěč: Původně měla být kniha vyprávěna ich-formou, ale autor se nakonec přiklonil k er-formě, která přidává dílu na naléhavosti. Vypravěč představuje jakousi neviditelnou entitu, která prostupuje vším děním v románu a vidí vše. Autor se nesnaží zamaskovat své sympatie a antipatie k postavám, staví dokonce jako většina realistů možná až přehnaně sociální postavení postav do kontrastu s jejich morálkou (Lužin – jakýsi vysoce postavený úředník, egoistický suchar × Soňa – prostitutka, ctnostná a nezkažená dívka), což dává autor otevřeně za vinu nevlídnému prostředí té doby.

Prostředí: Děj je zasažen do autorovy současnosti, tedy do střední a nižší třídy ruské společnosti na počátku 2. poloviny 19. století v Petrohradě a ač je fiktivní, věrohodně reflektuje tehdejší dobu. Metropole není líčená jako ideální místo k žití jak po stránce estetické, tak i z hlediska pokroucených společenských poměrů, ve kterých chudí trpí na nedostatek materiálních hodnot a bohatí na základě hodnot etických. Východiskem existenciálních krizí zdejších obyvatel může v některých případech být právě jakási nihilistická nebo racionalistická myšlenka. Propadnutí těmto myšlenkám je často v neshodě s morálním nebo náboženským kodexem.

Hlavní postavy:

RODION ROMANOVIČ RASKOLNIKOV – lehkomyslný, chudý, samostatný a i osamocený student upadající v těžké finanční situací do svérázných úvah; k vraždě jej vede vlastní teorie, že ‚výjimeční a pokrokoví‘ lidé mají právo ve prospěch společnosti odstraňovat ostatní, aby mohly přepsat dosavadní pravidla; jeho idea ke konci selhává, do prozření si však vinu nepřipouští

DMITRIJ PROKOFJIČ RAZUMICHIN – přítel Raskolnikova; odhodlaný, dobrosrdečný, společenský mladík, mnohdy až otravný svou ustaraností; v podobné situaci jako hlavní hrdina, Razumichin ji však řeší racionálně tvrdou prací