Literární interpretace - Zločin a trest
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
3. KOMPOZIČNÍ VRSTVA
Kompoziční postup je zde zejména chronologický, ač se v rozmluvách postav nebo dopisech retrospektivně k některým předchozím událostem vracíme – to však jen kvůli seznámení s dějem. Jak už bylo zmíněno výše, prokládání dějových linií je mistrně uděláno; totiž tak, že se čtenář v souvislostech neztrácí ani se při čtení nenudí.
Kompoziční části díla:
Expozice: seznámení s Raskolnikovem; promluva s Marmeladovem, dopis od matky
Kolize: vražda lichvářky a její sestry; příjezd matky a sestry Raskolnikova
Krize: onemocnění Raskolnikova; promluva s Porfirijem a Svidrigajlovem; smrt Marmeladova, jeho pohřeb, vyhnání Kateřiny Ivanovny na ulici a její úmrtí; doznání se Raskolnikova Soně
Peripetie: snaha Svidrigajlova získat Duňu, jeho následná sebevražda; Raskolnikov se loučí s matkou a přiznává se na komisařství k dvojité vraždě
Katastrofa: odsouzení Raskolnikova; smrt Pulcherijy; sňatek Duni a Razumichina; obrácení se Raskolnikova a projevení lásky k Soně
4. JAZYKOVÁ VRSTVA
Příběh je vyprávěn spisovným jazykem obsahující lehkou příměs hovorové jazykové vrstvy v dialozích a citově zabarvených výrazů platících zejména pro vyhrocené situace hraničící s pomatením smyslů. Některé postavy řadící se spíše do střední pracující třídy chtějí působit dojmem vzdělaných a vznešených lidí a občas používají i francouzské (např. „j’ai le vin mauvais“) či latinské (např. „et nihil humanum“) pojmy. Občas nalezneme v po jazykové stránce srozumitelném díle i nějaké historismy (např. gubernie, modistky) a archaismy (např. kurtizána). Přes dynamičnost vyprávění děje Dostojevskij ani nezapomíná na jazykové prostředky – nalezneme zde exklamace (např. „Sbohem, ubožačko!“), dysfemismy (např. „Nějaké tatrmany!“, „sůva, učiněná sůva“), přirovnání (např. „padnou jako bleskem zasažení“), metafory (např. „nést si svůj kříž“), apostrofy (např. „Můj ty bože!“), epizeuxisy (např. „Velevážený pane, velevážený pane“) a další. Specialitou díla jsou tzv. Nomen omen, tzn. příznačné pojmenování postav podle jejich charakteristických vlastností (např.: Lebezjatnikov -> lebeziť=podlézat; Raskolnikov -> raskol=rozkol atp.). Dílo je protkané speciálním autorovým smyslem o humor opírající se o ironii, sarkasmus a černý humor.
VLASTNÍ NÁZOR
Na tento román vyplýtvám snad všechny superlativy. I přes svoji obsažnost si mě hned na první stránce podmanil. Hlasitě jsem se uchechtával při slovních přestřelkách, mrazilo mě srdce při psychologickém líčení vraždy, u blouznění Pulcharijy jsem uronil nejednu slzu. Dostojevskij pro mě bude zřejmě navždy nejgeniálnějším vypravěčem. Z dějově jednoduchého příběhu totiž udělal opravdu strhující psychologický román, který dokáže donutit popřemýšlet o otázkách náboženských, existenciálních, politických, mravních anebo etických. Rozhodně bych už jen proto román všem doporučil. Také k tomu přidávám, že je kniha velmi čtivá a snad žádná dějová linie ani jediná scéna není zbytečná, vše je na správném místě. A proto ani nezvládnu vybrat oblíbenou pasáž z tohoto díla, jednoznačně o tom nejde rozhodnout. Filosofická podstata díla netkví jen v nějaké části, nýbrž v celém procesu vypravování.