Počátky písemnictví a starověká literatura

1. Počátky písemnictví a starověká literatura

Nejstarší slovesné projevy

První mluvené projevy vznikají se vznikem řeči. Kolem roku 3 000 př. n. l. zároveň se vznikem písma končí období nepsané slovesnosti. Mezi nejstarší projevy patří zaklínadla, zažehnávání (měla odvrátit nemoc, smrt, nebo zajistit narození potomka, úrodu…), pranostiky (odrážely zkušenosti počasím; př. na svatého Jiří, vylézají hadi a štíři; Medardova kápě, 40 dní kape; Svatá Anna, chladna z rána…), přísloví (obsahovala mravní ponaučení; př.: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá; Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne; Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá… ) Z těchto útvarů vznikají složitější obřady, jejichž prvky se objevují ve folklóru (např. otvírání studánek). Představy o vzniku světa, člověka, o přírodě posmrtném životě se odrážely v bájích = mýtech. Soubor bájí se nazývá mytologie.

Lidová slovesnost

Lidová slovesnost zachycuje lidské zvyky, příběhy, představy. Zpočátku byla šířena ústně, byla to tzv. ústní lidová slovesnost, také zvaná folklór. Ústní lid. slovesnost je bohatá zejména žánrově. Z lid. prózy se rozvíjelo zejména těchto pět žánrů: pohádka, pověrečná povídka, pověst, anekdota a vyprávění ze života.

Pohádka – Je typická poutavým dějem, její postavy mohou být nadpřirozené bytosti. Mají však jednoznačný charakter – jsou kladné nebo záporné. Časté jsou ustálené formule (bylo nebylo, a žili šťastně…) a šťastné konce. Pohádky se odehrávají v neurčitém čase na neurčitém místě. Dělí se na klasické (Šípková Růženka) a moderní (Poštovská pohádka). Další dělení je na: nadpřirozené, zvířecí, legendární a novelistické.

Pověst – je epický útvar, který se váže k určité historické události. Dělí se na historické (váže se k určité události), místní (k určitému místu) a erbovní (jak rod přišel ke svému erbu).

Pověrečná povídka – je epický útvar na přechodu mezi pohádkou a pověstí, ve kterém se objevují nadpřirozené bytosti. Děj se vztahuje k určitému místu.

Pololidová tvorba

Stojí na pomezí folklóru a jiných žánrů. Patří sem především tzv. kramářské písně, které byly provozovány na jarmarcích v 16. až 19. století.

Součástí pololidové tvorby byla tzv. interludia – původně krátké frašky vkládané do vážných her, později byla hrána samostatně. Měla jednoduchý děj z venkovského života.

Cenným dokumentem o tehdejší době jsou písmácké paměti. Písmáci byli sedláci, kteří psali kroniky nebo paměti.

Zlidovělá tvorba

Patří sem písně, které se časem staly tak známé, že osobnost autora ustoupila do pozadí. Jde většinou o náboženské písně, ale patří sem i naše státní hymna – Kde domov můj.

Literatura starověku