Literární interpretace - Zločin a trest

Šimon Žáček, 2. B

LITERÁRNÍ INTERPRETACE č. 6

1. Název díla: Zločin a trest

Autor: Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Přeložil do češtiny: Jaroslav Hulák

Základní informace o autorovi: Fjodor Michajlovič Dostojevskij (r. 1821 – r. 1881) byl ruský spisovatel, publicista, myslitel a filozof. Řadí se mezi nejvýznamnější ruské a realistické spisovatele. Narodil se roku 1821 v Moskvě v rodině lékaře. Původně se chtěl stát konstruktorem mostů, ale posléze jej uchvátila družina socialistického utopismu v čele s Michailem Vasiljevičem Petraševským. Tato skupina ostře vystupovala proti tehdejšímu carovi Mikuláši I. Po četných protestech byla včetně s tehdy téměř třicetiletým Dostojevským odsouzena k trestu smrti. Před vykonáním rozsudku byl jeho trest změněn na 10 let nucené práce na Sibiři. I přes jeho pokrokové až nadčasové filozofické myšlenky neuznával západní způsob života a považoval jej za amorální. Naopak se snažil probudit u ostatních zájem v ruských tradicích a základních morálních hodnotách. Tím si získal přízeň cara a v letech 1860 - 1880 napsal svá nejznámější díla. Současně vydával se svým bratrem časopisy Čas a Epocha. Inspirací bylo hlavně psychické a fyzické vyčerpání spjato s pracemi na Sibiři, těžká ekonomická situace a rozvod s milovanou ženou. Rovněž trpěl častými epileptickými záchvaty, jejichž příčinou roku 1881 v nedožitých 59 letech zemřel. Ve svých románech se zaobírá rozrušením lidské psychiky, morálky a etiky. Dostojevskij je považován za zakladatele psychologického románu, jehož nejzářivějším příkladem je Zločin a trest. Mezi dalšími strhujícími díly lze zmínit např. Běsové anebo Bratři Karamazovi. Na vrcholu ruské literatury v rámci realismu 2. poloviny 19. století se podíleli rovněž Dostojevského současníci Lev Nikolajevič Tolstoj a Anton Pavlovič Čechov.

1. 1. Literární druh díla: epika

Literární žánr díla: moderní psychologický kriminální román

Námět díla: Na pozadí trestného činu se román zabývá zejména špatným dopadem individualismu, nihilismu, racionalismu, mezí mezi dobrým a zlým skutkem atd.

2. TEMATICKÁ VRSTVA

Děj – fabule: Chudý student Raskolinkov je krajní individualista, který odmítá řešit problémy nikam nevedoucí tvrdou prací, nýbrž uvažuje o vraždě (podle jeho mínění) ve prospěch celé společnosti. Nakonec tak vykoná z několika důvodů – obětí je stará zbytečná lichvářka, která psychicky týrá svou mladší nevlastní setru, dále by v tomto aktu mohl nalézt východisko ve své finanční krizi a zároveň mohl zabránit sňatku obětavé sestry Duni s egoistickým Petrem Lužinem, rovněž byl odhodlán pomoci zchřadlému opilci Marmeladovy, jehož manželka Kateřina Ivanovna onemocněla a dcera Soňa byla existenciálními problémy nucena k prostituci a rázem byla vyhozena z bytu. Vražda byla spáchána podle Raskolnikových představ do té doby, než do pokoje vešla sestra lichvářky, kterou taktéž musel zabít. Jen pouhou náhodou unikl očitým svědkům, ale po řadě falešných podezření se mu dostává na stopu logicky uvažující komisař Porfirij. On sám však neustále rozhoduje o své vině či nevině, avšak po vraždě se situace více komplikuje. Na několik dní upadává Raskolnikov do halucinací a blouznění, jeho matka a sestra přijíždějí do Petrohradu, neustále i proti jeho vůli o něj pečuje přítel Razumichin a hlavně si neustále myslí, že o jeho zločinu někdo ví. Po částečném psychickém uklidnění pomáhá po smrti Marmeladova Kateřině Ivanovně a Soně s jejich nuzným živobytím, Soně se doznává o svém zločinu, odhalil Duně pravou osobnost Petra Lužina a vyjednává s dalším Duniným ctitelem, prostopášným Svidrigajlovem, který se chce s ní mermomocí sejít. Po skandálním pohřbu Marmeladova je Kateřina Ivanovna vyhnána tamní domácí vyhnána na ulici, kde zešílela a následky nemoci rovněž zemřela. Svidrigajlov její děti i Soňu pojistil, pokouší se přemluvit Duňu k náklonnosti vůči ní, po odmítnutí se zastřelil. Raskolnikov se nakonec rozhodl přiznat se ke svým hříchům, přiznává vinu i Duně a konečně na komisařství. Propolehčující okolnosti byl odsouzen na osm let nucených prací na Sibiři. O jeho osudu nevěděla pouze matka, která v očekávání svého syna nakonec zemřela. Duňa se provdala za Razumichina a Soňa odjela na Sibiř za Raskolnikovem. Ten nejprve pokračuje ve svém individuálním živoření a neshledává na vraždě lichvářky žádné provinění, avšak konečným probuzením dlouho naznačované lásky k Soně dostává jeho život i život Soni novou naději.