Maminka

OBECNĚ- KULTURNÍ KONTEXT:

• po r. 1948 začínající nesvoboda projevu a potlačování politických odpůrců komunistickým režimem

Proletářská poezie: Jiří WOLKER (Host do domu)

Poetismus: Vítězslav NEZVAL (Pantomima)

Další: Jan Werich, Karel Teige, …

DĚJ:

Popis maminky jako nejdůležitějšího článku rodiny; osoba, kterou bychom měli mít všichni rádi; Nesnaží se vytvořit z matky bohyni, která dokáže všechno, co si zamane a co jako dobrá matka musí zvládnout, ale cílem je spíše zamyšlení nad úlohou maminky – pracující, opatrující, milující maminka, která by pro své děti udělala cokoliv a i když už je na vrcholu svých sil, zachovává si svoji osobnost.

Jednotlivé básně jsou střípky vzpomínek na Seifertovo dětství, většina z nich opěvuje jeho matku (obětavá, chudá, šetrná, pracovitá, hodná, plná lásky a starostlivosti) vyjadřují prostou a spontánní synovskou lásku, nostalgickou vzpomínku na dětství - na něco krásného, co již básník ztratil (krása a zároveň smutek vzpomínky). Básně vyjadřují prosté lidské pocity, které asi znají všichni, ale na rozdíl od Seiferta se je stydí vyjadřovat.
Témata jednotlivých básní se různí:
Často jsou o láskyplné obětavosti a tvrdé dřině matky(Maminčina píseň, Všední den).Občas se v básních objevuje i sociální problematika - Maminčino zrcátko (její jediné, zestárlo s ní - též o plynutí času, stárnutí a následní ztrátě milované osoby), Pavučina, Píseň o pruhovaných peřinách, Cukrářský krám (dítě smutně pozoruje dobroty, které si nemůže dovolit, postupem času ale zjistí, že jsou v životě důležitější věci), Okarína (touží po ní, nemá na ní), Kytička fialek (skromná a šetrná maminka odmítá(nemáme na to, jsem na to stará) drobný důkaz synovy lásky dokonce i ve své poslední hodince) . Báseň "První dopis mamince" je o lásce k matce, kterou dítě nedokáže vyjádřit. "Maminčina kytice" je báseň o plynutí času, jedná se o pohled do alba - svatební fotografie rodičů, ti jsou mladí, krásní a šťastní - nostalgie, krásná vzpomínka, smutek nad ztraceným mládím. Dalším častým motivem básní jsou dětské hry (Hra v kuličky) a dětská fantazie (Krabice na čas) často podporovaná četbou knih (Píseň o jízdě na kolenou, Petrolejová lampa, Píseň o dobrodružství) a vyprávěním příbuzných (Nůž). Starostlivost a šetrnost matky se netýká jen dětí, ale i otce - Tatínkova dýmka. O důležitosti domova je báseň "Dvě hrdličky" - ty nikdy neopustí hnízdo.

Citově ústřední postavou rodiny je maminka(Večerní píseň, U okna) - na jejím štěstí závisí rodinná pohoda, její smutek se dotká všech, protože ji všichni milují). Několik básní je i o prvních setkáních dítěte se školou - "Píseň o slabikáři", "Karlův týn" (školní výlet, světice na obraze připomíná maminku), "Motýli"(venku je krásně, on se ale musí doma učit). "Dědečkův pohřeb" - poslední rozloučení s milovaným člověkem, naivní pohled dítěte na tuto událost. "Housle" - jako malý je nenáviděl, přestal na ně hrát, po zmoudření v dospělosti toho lituje. "Maminčino zátiší" - maminka jako přístav bezpečí, utře slzy a klidně a trpělivě zašije nezbednému chlapci roztrhané kalhoty.