Maryša

IV. jednání: PERIPETIE – Lízal nabízí Maryše, aby se vrátila domů, ale dcera ho odmítá. Přijde za ní Francek a přemlouvá ji, aby s ním odešla do Brna. Maryša ho miluje, ale kvůli morálním a náboženským zásadám nemůže opustit svého muže. Vávra se ho pokusí zastřelit.

V. jednání (závěrečné): KATASTROFA – Maryša již nemůže vydržet Vávrovo chování a bojí se, že zastřelí Francka. Proto ho otráví (dá mu do kávy jed - koupila ho u žida) a vzápětí se k tomu přizná. Tato silná tragédie chce odsoudit jak peníze, majetek a předsudky (bohatý x chudý), ničí charaktery lidí.

Hlavní postavy:

Postavy z dramatu jsou z různých sociálních vrstev. Předsudky a bezcitná moc peněz jsou personifikovány především v jednání Maryšiných rodičů. Jednotlivé postavy nejsou vykresleny schematicky a černobíle. Lízal, stejně jako Vávra, nejsou jen záporné postavy, lze u nich najít také kladné rysy, když si uvědomí své chyby. Stejně tak Francek je sice odvážný a věrný, zároveň ale jeho paličatost jen zhoršuje Maryšino postavení.

Lízal – otec Maryši, asi šedesátiletý sedlák, budí dojem zchytralého a lakomého člověka

Vávra – Maryšin manžel, statný čtyřicetiletý mlynář, má vysoké sebevědomí a nechvalnou pověst, je to vdovec a má děti

Maryša - Lízalova dcera, mladá a tvrdohlavá žena

Lízalka - Maryšina matka, je umíněná a tvrdá

Francek - statný rekrut, který miluje Maryšu

Kompozice: Chronologická kompozice, er-forma. Hra je psána formou antické tragédie (5 částí – dějství, jednání): expozice (úvod) – seznámení s postavami a místem děje, kolize (zápletka) – rozvíjení děje, krize (vyvrcholení) – vyvrcholení zápletky, peripetie (obrat) – obrat ve vývoji děje, katastrofa (závěr) – ukončení děje.

o 1. Expozice – láska Maryši a Francka

o 2. Kolize – odchod Francka na vojnu

o 3. Krize – svatba a život Maryši s Vávrou

o 4. Peripetie – návrat Francka a slib odchodu

o 5. Katastrofa – otrávení Vávry

Jazykové prostředky:

• synonyma, antonyma, homonyma, archaismy, historismy

• řeč přímá, nepřímá

• spisovná slova, hovorová slova, slovní spojení, slova neutrální, slova citově zabarvená

• věty jednoduché i souvětí

• metafora (hromech líháme, na hromech vstáváme), personifikace (Co si tvý srdce jenom žádá)

• u postav – dialogy, monology

• realistický popis prostředí moravské vesnice a venkovského života – do děje začleněny lidové písně s živou muzikou, kroje, skutečný způsob, jakým probíhalo loučení s rekruty apod.

• jazyk postav – značná míra hanáckého, slováckého a brněnského nářečí (Maryša využívá nářečních výrazů méně, čímž autoři ukazují vytlačování dialektu školní spisovnou mluvou u mladších postav)

Aktuálnost díla: Hra byla poprvé uvedena na scéně Národního divadla a soudobou kritikou byla přijata nejednoznačně. Kritikové měli námitky proti ústřední postavě, její motivaci a také způsobu, jakým se hra dívá na život na vesnici. Od její premiéry uplynulo mnoho času a za tuto dobu se zařadila mezi klasická díla na českých jevištích. Na její libreto byla E. F. Burianem složena opera.