Měsíc nad řekou

Růžena Pavlátová - kamarádka Slávky, zamilovaná do učitele hudby, který se dvořil Slávce

Kompozice: Děj je celistvý a jednotný, přičemž je tu na prvním místě vnitřní život postav. Rozvržení syžetu opět dodržuje obvyklou osnovu. Šrámek dokázal během celé hry držet dramatické napětí. Na začátku představuje postavy, částečně i jejich charakter a základní prostor. Dramatický konflikt tvoří odlišné názory o důležitosti mládí a jeho snů u dvou generací. Obrat nastává ve chvíli, kdy Slávka odmítá Villyho a následně pomalu směřuje k závěrečnému zamyšlení nad budoucností.

Děj se odehrává v poválečné době, čas příběhu se vyznačuje plynulostí, jednotlivé akty na sebe navazují.

Prostor dramatu je jednotný, všechna tři dějství se odehrávají na stejném místě, v tehdy venkovském městě Písku, kde autor prožil část svého života, což se stalo inspirací pro tuto hru. Scéna je po celou dobu stejná, ocitáme se ve starém domě v pokojíku s oknem s bílými záclonkami a květinami. Lyrickou atmosféru dotváří pohled z okna na dva topoly, hučící řeka a hradební ulička pod oknem, ze které se ozývají hlasy.

Neviditelná řeka dole hučí slaběji, silněji. V hloubce pod oknem zeje asi úzká hradební ulička, hlasy odtud zazní jak ze studny.

Výrazným znakem dostředivého dramatu je ohraničený počet postav, které mají mezi sebou určité vazby: v této hře jsou všichni hrdinové spojeni vztahem mezi Hlubinou a Roškotem. Tak malý počet postav umožňuje i výrazné společenské rozvrstvení. Pan Roškot se synem reprezentují město a jeho prostředí, kterým jsou velmi ovlivněni, naopak rodina Hlubinových má maloměšťácký charakter.

Jazykové prostředky:

• Protiklady:

starší generace přátel ze studií (Hlubina a Roškot) v konfrontaci se stárnoucí generací svých dětí (27letá Slávka a Vilík)

moudrost starých mužů (výsměch mládí a fanfaronství) × stesk stárnoucí mladší generace (nerada se loučí s mládím, které nenávratně minulo, a přišel čas pro střízlivé úvahy o budoucnosti)

• obraz citového okouzlení životem a přírodou, zachycení nálady okamžiku, stesku a smutku nad odcházejícím mládím; impresionistické rysy

• zachycení dojmů, pocitů v dialozích s lyrickými prvky a přírodními obrazy, osobitý básnický

• text zachycující melancholický klid

Aktuálnost díla: Hra se setkala s kladným ohlasem, o čemž svědčí i její opakované inscenace, byla hrána v divadlech po celé zemi – v Brně, Plzni, Ostravě či v Opavě. Za zmínku stojí zajímavá inscenace v Divadle S. K. Neumanna v režii Pavla Kohouta z roku 1962, kdy dramatik chtěl hru pojmout odlišným způsobem. Dočkala se také zahraničního provedení v Záhřebu (1924) a ve Varšavě (1925/26). Stala se předlohou i pro filmové zpracování (1953) s totožným názvem jako hra, režie se ujal Václav Krška.