Molier - Lakomec

Kompoziční plán

• Drama, komedie o 5 dějstvích

• Klasická výstavba dramatu

• Rozdělení na jednotlivé scény podle postav na jevišti (?)

• Chronologické, jedna dějová linie

• Literární druh: drama, divadelní hra

• Literární forma: epika, próza

• Literární žánr: satirická komedie (komediální a důvtipné zápletky)

• Kompozice: chronologická, 5 dějství, pravidlo tří jednot

Výstavba děje:

I. Expozice – Harpagonova láska k penězům a zároveň k Marii

II. Kolize – Kleants se dozvídá o tom, že si má Harpagon vzít Marianu, kterou miluje on sám

III. Krize – Harpagon je okraden o své peníze

IV. Peripetie – Kleants donutí Harpagona, aby se vzdal Marie a dostane své peníze na zpět

V. Rozuzlení – původ Valéra a Mariany, navrácení peněz Harpagonovi, svatba Kleanta a Marie, Elišky a Valéra

Jazykový plán

• Jazyk postav odpovídá postavě, převažuje hovorový a nespisovný jazyk (hl. chyby v koncovkách)

• Množství citově zabarvených slov (nadávky, pomluvy)

• Opakování slov, ustálená slovní spojení

• Spíše krátké věty, často zvolací

• Jazyk obyčejných lidí

• Spisovný jazyk, občasné nespisovnosti (vulgarismy = co žbrbláš, starosvětský krejzlík, hrom do krkounů ukrkaných), nízký styl

• Ich/er forma, monology + dialogy – prostřednictvím postav

• Metafory (stal jsem se otrokem její krásy), personifikace (má kasička je cudná a bezúhonná), hyperbola (na tisíc půvabů)

• Apostrofa (světe, zboř se), epizeuxis (ven, ven), řečnická otázka (Není tamhle? Nebo tady? Kdo je to?)

• Syntaktická stránka – věty: jednoduché i souvětí, často věty zvolací a neslovesné (Zloděj! Vrah! Loupežník!)

Ukázka

TŘETÍ DĚJSTVÍ

SCÉNA 6.

ELIŠKA, HARPAGON, MARIANA, FROSINA

MARIANA: Odpusťte, slečno, že vás jdu pozdravit až dnes.

ELIŠKA: To je moje vina, že jsme se ještě nepoznaly, já k vám měla přijít první.

HARPAGON: Vidíte, už je velká, plevel roste nejrychleji.

MARIANA (tiše Frosině): Brr, dělá se mi z něho zle!

HARPAGON: Co slečna říká?

FROSINA: Že je z vás celá pryč.

HARPAGON: Prokazujete mi velikou čest, milá slečno.

MARIANA (stranou): To je ale obluda!

HARPAGON: Jsem vám velice vděčný za vaše city.

MARIANA (stranou): Já už to nevydržím.

HARPAGON: Tady taky můj syn vás jde pozdravit.

MARIANA (tiše Frosině): Ach, Frosino, to je náhoda! To je ten, co jsme o něm mluvily.

FROSINA (Marianě): Tomu říkám div divoucí.

HARPAGON: Vidím, že se divíte, že mám tak velké děti. Však co nevidět půjdou oba svou cestou.

ČTVRTÉ DĚJSTVÍ

SCÉNA 7.

HARPAGON

HARPAGON (už na zahradě křičí a přibíhá bez klobouku): Zloděj! Zloděj! Vrah! Pomoc, vrah! Chyťte ho! Policie! Panebože! To je konec, zavraždili mě! Podřízli mi krk, ukradli mi všecky peníze! Kdo to udělal? Kam zmizel? Kde je? Kam se schoval. Jak ho najdu? Kam běžet? Zůstat tady? Není tamhle? Není tadyhle? Kdo je to? Stůj! (Chytne sám sebe za ruku.) Ty darebáku, vrať mi peníze!... Ach, to jsem já. Já se zblázním, já nevím, kde jsem, kdo jsem, nevím, co dělám. Ach, vy moje milované peníze, můj poklade, kamaráde můj, oni mi tě vzali! Ty má oporo, má útěcho, má radosti, oni mi tě vzali! Pro mě všecko skončilo, co bych ještě na světě dělal?