Moliére

- vnější: hra o pěti dějství, každé dějství označeno římskou číslicí, samostatně označeny výstupy

- dodržena Aristotelova kompozice ( typické pro klasicismus, který čerpá z antiky)

Expozice: Harpagonův majetek
Kolize: láska Harpagonova syna Kleanta
Krize: Harpagonovo zamítnutí svatby Mariany a Kleanta
Katastrofa: ztráta peněz
Závěr: navrácení peněz, svatba Mariany a Kleanta, Elišky a Valéra

11.srovnání: Ústřední postava Molièrovy hry – Harpagon – si ovšem získala výjimečné postavení. Harpagon se stal synonymem lakomce. Od svého předobrazu z Komedie o hrnci, Euklióna, chudáka, který našel hrnec zlata a bojí se o něj, dokud se ho nezbaví, se zásadně liší. Harpagon zbohatl nečistými praktikami,především jako lichvář, který půjčuje na nestydatě vysoký úrok a jeho svět se zúžil na peníze a majetek a z tohoto světa nemůže uniknout.

Eukliův dědeček zakopal v domě hrnec zlaťáků, protože byl lakomý a nechtěl, aby je zdědil jeho syn. Euklio žil tedy v bídě, až jednoho dne hrnec se zlatem našel. Začal se o peníze bát, před každým svůj nález tajil a každého podezíral, že mu chce peníze ukrást.
Jeho dceru Fédrii si chtěl vzít starý a bohatý Megadorus a Euklio svolil. Dceru však už předtím svedl Megadorův synovec Lykonides a teď spolu čekali dítě. Lykonides přesvědčil Megadora, aby si Fédrii nebral. Mezitím otrok Strobilus Eukliovi hrnec ukradl a Euklio se z toho skoro zbláznil. Strobilus slíbil, že peníze vrátí, jen když dostane svobodu a Euklio mu vyhověl. Nakonec se Fédrie a Lykonides vzali a Euklio jim peníze věnoval.

11. jazyk

- hovorový, zvláštní slovosled, zvláštní vyjadřování ( bratr a sestra si tykají)

monology, dialogy, přímá řeč, humor je založen na jazykové komice

-použití: personifikace ( mé chudinky penízky, vy moji hodní přátelé,)

citoslovce, archaismy ( taškáři, dráby), hyperbola, apostrofa, zdrobnělin

technické poznámky –nahlas a stranou

-jelikož se jedná o drama, obsahuje kniha i scénické poznámky, ve srovnání s Pygmalionem je jich tam méně

- situační, charakteristická i jazyková komika

- pro hru je charakteristická dobrá komediální technika, patrná jak v hlavní zápletce, tak i v dialozích. Moliére obratně využívá situační, slovní i pohybovou komiku, kterou nalezneme v tradiční frašce či italské lidové komedii dell arte.

12. slohový postup: vyprávěcí, charakterizační, popisný

13. vyprávěcí postup: er –forma ( divadelní hra )

Krásná Eliška miluje Valéra. On jí kdysi zachránil život a z lásky k ní přijal místo sluhy u jejího lakomého otce Harpagona. Její bratr Kleant se také zamiloval, a to do prosté, ale krásné dívky Mariany, s níž se chce zasnoubit. Harpagon však příliš lpí na svých penězích a šetří i na vlastních dětech. Dokonce se prohlašuje za chudáka.

Harpagon se náhle rozhodne, že si vezme za ženu Marianu, pokud však bude její věno alespoň trochu slušné. Kleantovi určí za ženu jednu vdovu a Elišce movitého pana Anselma. Kleant tomu nemůže uvěřit a Eliška rezolutně odmítne. Harpagon povolá Valéra, aby rozsoudil, kdo z nich má pravdu. Valér mu nechce odporovat a naoko se svým pánem souhlasí. Zároveň radí Elišce, aby se otcově vůli neprotivila. Harpagon je nadšen a udělí Valérovi nad dcerou neomezenou moc. Musí tedy udělat, co jí Valér řekne. Valér své lásce slibuje, že něco vymyslí a svatbu překazí.