Moliere - lakomec

LAKOMEC - MOLIERE

Název díla: Lakomec

Autor: Moliere

Překlad: Jaroslav Vrchlický

Nakladatelství: Vydavatelství J. Otty (1899)

Literární Forma: er-forma, drama

Literární žánr: Komedie

Literární druh: drama

Autor:

1622-1673

Psal především veselohry, přes 13 let působil jako herec u kočovných společností jako herec, autor frašek a komedií a režisér, později přijat do královských služeb a stal se ředitelem královského divadla v Paříži. Ve své tvorbě vycházel z tradice lidového divadla ale i z odkazu antických komedií a italské komedie dell’arte. Zápletky v jeho hrách velice aktuální – lidské chyby, negativní vlastnosti, utahování ze šlechtických vrstev, lakoty, úlisnost, náboženské pokrytectví. Všechny tyto vlastnosti ve hrách konfrontovaly se zdravým rozumem a lidskou morálkou. Jeho postavy živé a odpovídaly francouzské společnosti, čímž si vysloužil odpor dvorských kruhů a církev ho proklela. Jeho postavy jsou nadčasové a staly se až literárními typy (Harpagon). Humor je pro Moliéra zbraní jak odsoudit předsudky a zkaženou morálku. Záměrně míchá tragédii s komedií a na zásadu tří jednot často vůbec nedbá. Po smrti nesměl být pohřben na hřbitově, zakopali ho na místě pro sebevrahy a neznabohy.

Mezi jeho další hry patří Zdravý nemocný, Pokrytec, Sňatek z donucení a další

Literárně Historický kontext:

jedná se o dílo, které pochází z klasicismu. Sám autor se nechal inspirovat antickou hrou “Komedie o hrnci”, což je pro klasicismus typické, že se inspiruje antickými náměty. Pro klasicicismus je důležité také dodržení jednoty místa, času a děje, což platí právě i pro tuhle hru. Celá hra se odehrává prakticky na jednom místě, řekla bych že dokonce i v jeden den. Dílo můžeme z hlediska klasicismu zařadit mezi nízké žánry, jednak to je komedie a za druhé byla napsána prózou, což také nebylo typické, a proto nebyla hra ve své době přijata úplně kladně. Dalším typickým znakem klasicismu je například i zobrazení nadčasových literárních typů, kterým Harpagon určitě je.

Klasicismus: (2. polovina 17. Století a celé 18. Století)

Klasicismus vznikl ve Francii za vlády krále Ludvíka 14. A je to umělecký směr, který hledá inspiraci v antických vzorech a zdůrazňuje rozumovost. Nastupuje jako reakce na citové a vášnivé baroko v 17. Století a zdůrazňuje řád a usměrněnost a říká, že krása se ukrývá v pravdě a přírodě. Snaží se překonat individualitu s cílem podat zobrazení jednotlivce obecně platným ideálem, který je odvozována právě z antiky – ideál krásy se podle klasicismu nemění.

Klasicismus můžeme rozdělit na několik etap, první etapa se ještě stále míchá s barokem a můžeme se tak setkat s označením barokní klasicismus – antické jsou pouze rysy a to co je navenek, následující etapa rokoko se naopak od baroka značně odvrací. Nový nástup klasicismu znamená osvícenství, což je myšlenkový směr vycházející z klasicismu – neříká jak má literatura vypadat, ale mělo na ní také velký vliv, které se stalo symbolem osvícenského absolutismu. Vrcholnou fází klasicismu je empír.